ECLI:CZ:US:2000:3.US.133.2000
sp. zn. III. ÚS 133/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů H. N. a M. N., zastoupených JUDr. M. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 611/99, 58 Co 612/99-35, ze dne 30. 11. 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 1. 3. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 2. 3. 2000. Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 611/99, 58 Co 612/99-35 ze dne 30. 11. 1999, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, čj. 4 C 11/98-16, ze dne 15. 12. 1998, ve znění doplňujícího usnesení, čj. 4 C 11/98-27, ze dne 9. 8. 1999. Napadeným rozhodnutím bylo podle názorů navrhovatelů porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 4 C 11/98, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé podali návrh na obnovu řízení ve věci, která byla u uvedeného soudu projednávána pod sp. zn. 4 C 210/94. V této původní věci měli navrhovatelé postavení žalovaných a rozsudky vydanými v této věci (4 C 210/94-46, ze dne 26. 9. 1996 a 19 Co 94/97-62, ze dne 26. 3. 1997) jim byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku specifikovanou částku s příslušenstvím. V řízení, které je předmětem návrhu u Ústavního soudu pak navrhovatelé žádali obnovu řízení s odůvodněním, že se objevily nové skutečnosti, které nemohly být v původním řízení provedeny. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením, čj. 4 C 11/98-16, ze dne 15. 12. 1998, ve znění doplňujícího usnesení, čj. 4 C 11/98-27, ze dne 9. 8. 1999, podaný návrh zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že soud I. stupně nepřistoupil na argumentaci navrhovatelů, že důkazy, které uvedli v návrhu a nebyly provedeny v původním řízení, jsou důkazy, které nemohly být v původním řízení provedeny a že je proto dán důvod k povolení obnovy řízení. Soud I. stupně učinil uvedený závěr na základě původního spisu, sp. zn. 4 C 210/94, ve vztahu k navrhovanému důkazu stavem účtu původní žalobkyně a dále uvedl, že okolnost, že navrhovatelé opomenuli zmínit údajnou půjčku, posoudil také tak, že toto tvrzení mohli navrhovatelé použít v původním řízení včetně důkazů. Soud I. stupně proto neshledal důvody pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a návrh zamítl.
K odvolání navrhovatelů rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který na základě spisového materiálu i důvodů uvedených v odvolání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. V odůvodnění pak uvedl, že žalovaní již v průběhu původního řízení navrhovali vyžádání zprávy od České spořitelny, avšak z původního spisu je zřejmé, že tento důkaz nebyl proveden nikoliv proto, že tomu bránila objektivní překážka, nýbrž proto, že tento důkaz nemohl zvrátit spolehlivé zjištění soudu o výši kupní ceny a způsobu jejího zaplacení zakotvených ve smlouvě. Dále pak odvolací soud konstatoval, že existenci půjčky navrhovatelé v původním řízení nezmínili, objektivní okolnosti jim v tom však nebránily. Okolnost, že ji opomenuli uvést nebo že si ji neuvědomili, lze přičíst jen jejich subjektivní kalkulaci, nehledě na problematickou způsobilost důkazu o půjčce zvrátit závěry soudů. Odvolací soud na základě tohoto stavu pak uzavřel, že navrhovatelé neuvedli žádné relevantní důvody, pro které by mohla být obnova řízení v původní věci povolena, a proto usnesením, čj. 58 Co 611/99, 58 Co 612/99-35, ze dne 30. 11. 1999, potvrdil usnesení soudu I. stupně.
Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podali navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Ve svém návrhu znovu zopakovali skutkové okolnosti, které byly předmětem řízení o povolení obnovy řízení, event. původního řízení ve věci samé před obecnými soudy. Ve vztahu k návrhu k Ústavnímu soudu pak uvedli, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny vzhledem k porušení objektivity a nestrannosti soudu. Soudy měly při výkonu spravedlnosti postupovat zákonem stanoveným postupem, měly vycházet z §125 o.s.ř. a provést všechny důkazy, jimiž bylo možné zjistit stav věci. Nešlo jen o listinný důkaz, ale i o svědeckou výpověď až po nesprávné hodnocení důkazů. Jednáním soudů, především odvolacího soudu došlo k poškození navrhovatelů v občanskoprávním řízení, k porušení jejich základních práv na soudní ochranu. Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
K výzvě Ústavního soudu podal své vyjádření také Městský soud v Praze jako účastník řízení. Městský soud v Praze ve vyjádření uvedl, že návrh nepovažuje za důvodný, protože navrhovatelé nebyli nijak kráceni na svých právech účastníků řízení. V řízení o povolení obnovy řízení byli zastoupeni advokátem, soud I. stupně vydal rozhodnutí po jednání, k němuž byli navrhovatelé i jejich zástupce řádně předvoláni, a odvolací soud rozhodoval bez jednání v souladu s ust. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Oba soudy se splněním podmínek pro povolení obnovy řízení vymezených v ust. §228 odst. 1 o.s.ř. z hlediska tvrzení navrhovatelů náležitě zabývaly a svůj právní názor v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily. Městský soud v Praze proto navrhl, aby Ústavní soud podaný návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutím konstatoval, že není současní obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv chráněných Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Jádrem návrhu je v podstatě nesouhlas navrhovatelů s hodnocením navrhovaných důkazů obecnými soudy ve vztahu k povolení obnovy řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, pro jejíž použití jsou v o.s.ř. přesně vymezeny důvody, jejichž existenci obecné soudy posuzují a rozhodují o připuštění tohoto opravného prostředku. Posouzení skutečností pro povolení obnovy řízení patří plně do rozhodovací pravomoci obecných soudů a Ústavní soud ve smyslu ustálené judikatury by mohl do tohoto jejich rozhodování zasáhnout jen tehdy, pokud by zde byl zřejmý a závažný rozpor mezi tvrzeními účastníků a závěry vyvozenými obecnými soudy. Ústavní soud však po přezkoumání řízení o povolení obnovy řízení dospěl zcela jednoznačně k závěru, že obecné soudy se věnovaly posouzení důvodů pro povolení obnovy řízení velmi podrobně a pečlivě, závěry, které byly podkladem pro rozhodnutí, také v odůvodnění podrobně rozebraly právě z hlediska existence či neexistence důvodů pro povolení obnovy řízení. Z tohoto pohledu pak Ústavní soud konstatoval, že v postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny. Na okraj věci pak Ústavní soud připomíná, že v rámci podané ústavní stížnosti se nemohl zabývat přezkoumáním rozhodnutí a řízení v původní věci, v níž byl podáván návrh na obnovu řízení, i když navrhovatelé v podaném návrhu v tomto směru argumentovali, protože návrhem bylo napadnuto rozhodnutí ve věci povolení obnovy řízení.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2000
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu