ECLI:CZ:US:2000:3.US.153.2000
sp. zn. III. ÚS 153/2000
Usnesení
III. ÚS 153/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) L. N., 2) O. N., 3) V. N. ml., zastoupených JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. prosince 1999, č. j. 2 Cdon 510/97-73, Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996, č. j. 13 Co 462/96-60, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 1996, č. j. 19 C 172/92-38, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. prosince 1999, č. j. 2 Cdon 510/97-73, Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996, č. j. 13 Co 462/96-60, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 1996, č. j. 19 C 172/92-38, odůvodňovali návrh tím, že podle jejich přesvědčení označenými rozhodnutími došlo k zásahu a k porušení Ústavou jim zaručených práv, konkrétně čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 protokolu č. 1 k Evropské úmluvě. Poukázali na důvody, pro které byl jejich návrh na vydání věcí, uplatněný podle zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítnut, a k tvrzení soudů, že označené předměty Česká národní banka nemůže vydat, poněvadž tyto byly smíšeny s dalšími a staly se nerozeznatelnými, uvedli, že takový názor brání naplnění cílů restitučního zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 2 Cdon 510/97-73, který rozhodl o dovolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996,
č. j. 13 Co 462/96-60, zásah do práv, jichž se v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v dovolání, o jehož připuštění rozhodl odvolací soud, a při aplikaci §5 odst. 1 věty druhé restitučního zákona nepochybil, stejně jako soud II. stupně v potvrzujícím rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, který dne 5. března 1996 zamítl žalobu stěžovatelů na vydání zlatých předmětů.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2000