ECLI:CZ:US:2000:3.US.158.2000
sp. zn. III. ÚS 158/2000
Usnesení
III. ÚS 158/2000
Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. K. V., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 1999, sp. zn. 11 Co 838/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po odstranění Ústavním soudem vytknutých vad ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 1999 (11 Co 838/99-50) a tvrdil, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako soud odvolací (potvrzením stěžovateli nepříznivého rozhodnutí obecného soudu I. stupně) porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), když jím napadené rozhodnutí je "v rozporu s principy Ústavy ČR a v rozporu s čl. 4 Ústavy ČR". Toto své tvrzení odůvodnil tím, že obecné soudy neuznaly oprávněnost jeho žaloby na zaplacení částky 998,- Kč neprávem, neboť jeho nárok vůči žalovanému není promlčen a žalovaný má pro řízení pasivní legitimaci, a proto opačné závěry obecných soudů - stručně shrnuto - nemají podkladu ani ve skutkovém základu jeho věci ani v zákoně. Aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručeného práva rozvedl, příp. přiměřeně odůvodnil, po rozsáhlé polemice s rozhodovacími důvody obecného soudu II. stupně navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí tohoto soudu zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z povahy odůvodnění ústavní stížnosti, jak vpředu je shrnuto, je zřejmé, že stěžovatel svou ústavní stížností usiluje o věcný přezkum či o přezkum legality jím napadeného rozhodnutí obecného soudu a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavnímu soudu takový přezkum jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (č. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, nepřísluší (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), zejména probíhalo-li řízení před obecnými soudy ve shodě se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v intencích procesního předpisu (občanského soudního řádu) a je-li současně rozhodnutí obecného soudu způsobem zákonem přikázaným odůvodněno (§157
odst. 2 o. s. ř.).
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. června 2000