ECLI:CZ:US:2000:3.US.159.2000
sp. zn. III. ÚS 159/2000
Usnesení
III. ÚS 159/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 31. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky Československé obchodní banky, a. s., zastoupené JUDr. B. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 219/99-17, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 12. dubna 1999, č. j. 1-2259-408-99, a Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 1. března 1999, č. j. 1297/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 219/99-17, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 12. dubna 1999, č. j. 1-2259-408-99, a Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 1. března 1999, č. j. 1297/99.
Uvedla, že postup a rozhodnutí celních orgánů, jakož i rozhodnutí označeného soudu, považuje za neústavní a vydaná v rozporu s čl. 2 odst. 2, 3, s čl. 4 odst. 1, 4, s čl. 11 odst. 1, 4 a s čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na obsah celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zák. č. 35/1993 Sb., a na rozdílný výklad pojmu "globální zajištění celního dluhu" jak příslušnými celními úřady tak soudy, což ji vede k přesvědčení, že jde o předpis, umožňující minimálně dvojí kvalifikovaný výklad. S ohledem na převažující interpretaci, shodnou s jejím stanoviskem vyjádřeným již v řízení před Krajským soudem v Ostravě, navrhla, aby bylo ústavní stížnosti vyhověno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 12. dubna 1999,
č. j. l-2259-408-99, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999,
č. j. 22 Ca 219/99-17, zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Označený soud, který na základě žaloby stěžovatelky přezkoumal napadené rozhodnutí Celního ředitelství v Olomouci, se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami a pochybení při aplikaci §256 celního zákona, ve znění před novelou provedenou zák. č. 113/1997 Sb., §256 písm. a) celního zákona, ve znění po uvedené novele vyhl. č. 135/1998 Sb., a při výkladu pojmu "globální zajištění celního dluhu" shledáno nebylo. Je třeba konstatovat, že již ve věci sp. zn. III. ÚS 281/99 Ústavní soud dne 30. září 1999 při přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice vyslovil shodné stanovisko v usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti, které dosud nebylo publikováno ve Sbírce nálezů, a usnesení Ústavního soudu ČR doručením zástupkyni stěžovatele JUDr. B. D. nabylo dne 6. října 1999 právní moci. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 219/99-17, není v rozporu s tímto citovaným usnesením Ústavního soudu.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2000