ECLI:CZ:US:2000:3.US.162.2000
sp. zn. III. ÚS 162/2000
Usnesení
III. ÚS 162/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti L.T., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn. 4 Ntv 3/2000, a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. února 2000, sp. zn. 5 Tvo 20/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn. 4 Ntv 3/2000, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2000, sp. zn. 5 Tvo 20/2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že rozhodnutím, kterým byla prodloužena jeho vazba do 13. května 2000, porušily soudy ústavně zaručená práva, obsažená v čl. 8 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Vyslovil přesvědčení, že v době rozhodování o prodloužení vazby již vazební důvody neexistovaly.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn.
4 Ntv 3/2000, Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2000, sp. zn. 5 Tvo 20/2000, a podání Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2000 ve věci sp. zn. 45 T 21/98, obsaženého ve spise Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Ntv 3/2000, zásah do práv navrhovatele, jejichž ochrany se ústavní stížností dovolával, shledán nebyl. Odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i Nejvyššího soudu ČR, obsahuje závažné skutečnosti, pro které je dán důvod vazby, nařízené v souladu s §67 odst. 1 písm. a), c) trestního řádu, jakož i důvod pro její prodloužení dle §71 odst. 3 trestního řádu na dobu přesahující 2 roky.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2000