ECLI:CZ:US:2000:3.US.168.2000
sp. zn. III. ÚS 168/2000
Usnesení
III. ÚS 168/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1999, č. j. 19 Co 291/99-59, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným 15. března 2000, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1999, č. j. 19 Co 291/99-59, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. listopadu 1995, č. j. 11 C 145/92-39. Uvedl, že uplatnil restituční nárok na pozemky, které byly v roce 1961 vyvlastněny za účelem stavby obytných domů za poskytnutou finanční náhradu 17.660,-Kč, přičemž prokazoval, že část pozemků zastavěna nebyla a nikdy tedy nesloužila účelu, pro který došlo k vyvlastnění. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud, který se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, porušil jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když jeho právní závěry neodpovídají skutkovým zjištěním ani znění §6 odst. 1 písm. i) zák. č. 87/1991 Sb., a navrhl, aby byl výše označený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 11 C 145/92, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1999, č. j. 19 Co 291/99-59, porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zjištěno nebylo. Odvolací soud, který sice vyslovil nesouhlas se závěry soudu I. stupně vztahujícími se k určitosti petitu žaloby, neshledal důvodnost odvolání proto, že tento soud správně zhodnotil důkazy o účelu, k jakému vyvlastněné nemovitosti slouží, a správně také dovodil, že restituční titul pro vydání označených vyvlastněných pozemků dle §6 odst. 1 písm. i) zákona č. 87/1991 Sb. není dán. V rozhodnutí a v jeho odůvodnění se soud II. stupně vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2000