ECLI:CZ:US:2000:3.US.183.2000
sp. zn. III. ÚS 183/2000
Usnesení
III. ÚS 183/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti I. U., M. U.a A. U., všech zastoupených JUDr. O. M., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 60/99-53, 22 Ca 109/99-30 a 22 Ca 110/99-32, a proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. října 1998, č. j. FŘ/7250/110/97/3/G, FŘ/7250/110/97/6/G, a FŘ/7250/110/97/8/G, a ze dne 2. listopadu 1998, č. j. FŘ 492/130/1998, jakož i dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hranicích, které výše označeným rozhodnutím předcházely, spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení a návrhem na odložení vykonatelnosti všech napadených rozsudků a rozhodnutí, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 21. března 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j.
22 Ca 60/99-53, 22 Ca 109/99-30 a 22 Ca 110/99-32, a proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. října 1998, č. j. FŘ/7250/110/97/3/G, FŘ/7250/110/97/6/G, a FŘ/7250/110/97/8/G, a ze dne 2. listopadu 1998, č. j. FŘ 492/130/1998, jakož i dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hranicích, které výše označeným rozhodnutím předcházely, spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení a návrhem na odložení vykonatelnosti všech napadených rozsudků a rozhodnutí. Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 11 odst. 5, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 90 Ústavy.
V ústavní stížnosti stěžovatelé opakují argumenty uplatněné již ve správním řízení a v řízení před soudem, jež jsou polemikou s postupem finančních úřadů. Zejména pak poukazují na skutečnost, že ze strany daňových orgánů nebyla stěžovatelům nikdy prokázána neúplnost, neprůkaznost, resp. nesprávnost účetnictví (dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), a dále na skutečnost, že daňové orgány nedostály kautelám obsaženým v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zjevné neopodstatněnosti je takovým výsledkem řízení před Ústavním soudem, jež zakládá důvod zjevné neopodstatněnosti jak návrhu na náhradu nákladů řízení dle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tak i návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2000