ECLI:CZ:US:2000:3.US.188.2000
sp. zn. III. ÚS 188/2000
Usnesení
III. ÚS 188/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Sportovně střeleckého klubu R., zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. 22 Ca 451/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2000 (22 Ca 451/99-25) a tvrdil, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst.1, čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení dotčeného práva došlo tím, že obecný soud, rozhodující ve stěžovatelově věci v režimu správního soudnictví, napadeným rozhodnutím zastavil řízení o stěžovatelově žalobě mířící proti správnímu rozhodnutí (územnímu rozhodnutí Městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm ze dne 15. února 1999, čj. Výst. 2837/98-99/328/2, případně stavebnímu povolení ze dne 24. června 1999, čj. výst. 565/99/3-330), ačkoli uvažované povolení stavby (rodinného domku), jejíž výstavbou, ve vzdálenosti asi 220 m od pozemku stěžovatele, "by došlo k ohrožení bezpečnosti osob a majetku, neboť na tomto pozemku provozuje stěžovatel střelnici". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud jím napadené rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecný soud řízení
o stěžovatelově žalobě zastavil, protože současná úprava správního soudnictví projednat stěžovatelovu žalobu neumožňuje, vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení a aplikace ust. §250 odst. 2 o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť žaloba stěžovatele mířila proti správnímu rozhodnutí vydanému správním orgánem I. stupně (k opravnému odvolacímu řízení ve věci stavebníka nedošlo).
Za naznačené situace, vzhledem k zákonné úpravě správního soudnictví, nelze rozhodovacím důvodům obecného soudu vyloženým v jeho rozhodnutí ani ze zákonného, tím méně pak z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Jestliže stěžovateli ve správním řízení nebylo přiznáno postavení účastníka, a jestliže toto řízení skončilo pravomocně rozhodnutím správního orgánu I. stupně - jakkoli lze chápat snahu a postavení stěžovatele - nelze než jej odkázat pro podrobné odůvodnění jím napadeného rozhodnutí obecného soudu. Nebyl-li totiž stěžovatel účastníkem správního řízení, nešlo v něm o případné dotčení (ohrožení) jeho práva a s ohledem na tento právní (procesní) stav nemohlo ani v řízení před obecným soudem dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv ani v procesním ani v jiném smyslu, a proto stěžovatelova ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již povahou vyloženého důvodu.
O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. prosince 2000