ECLI:CZ:US:2000:3.US.189.2000
sp. zn. III. ÚS 189/2000
Usnesení
III. ÚS 189/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 31. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. 26 Cdo 435/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 70/91 a 13 C 71/90 a vyslovil přesvědčení, že rozsudek ze dne 20. září 1990, kterým soud D. Ž. a D. Ž. zrušil právo užívání bytu, nabyl právní moci 18. ledna 1991, a proto nic nebránilo vydání rozhodnutí, jehož se před obecnými soudy domáhal, tj. rozhodnutí, kterým by byl jmenovaný povinen k vyklizení bytu bez zajištění bytu náhradního.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh, který je shledán zjevně neopodstatněným, odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 19/94 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2000, č. j. 26 Cdo 435/99-138, zásah do práv stěžovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, pro které skutečnosti v rozhodnutí odvolacího soudu neshledal pochybení.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2000