ECLI:CZ:US:2000:3.US.191.2000
sp. zn. III. ÚS 191/2000
Usnesení
III. ÚS 191/2000
Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. M.V., zastoupeného P. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. března 2000, sp. zn. 8 To 118/2000, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. února 2000, sp. zn. 5 Nt 56/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po výzvě Ústavního soudu k odstranění jejich formálních vad ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné a doručené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. března 2000
(8 To 118/2000) a spolu s ním také jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. února 2000 (5 Nt 56/2000), jímž byl pro podezření z trestného činu dle zkrácení daně, poplatku a podobné dávky (§148 odst. 1, 4 tr. z.) a z trestního činu padělání a pozměňování veřejné listiny (§176 odst. 1 tr. z.) vzat do vazby [§67 odst. 1 písm. a) tr. ř.]; oběma obecným soudům vytknul - stručně řečeno - že důvody vazby neopřely o dostatečně zjištěný konkrétní důvod, kteréžto pochybení jeví se o to závažnější, že do doby vzetí do vazby, po dobu téměř dvou let, "v maximální míře spolupracoval s orgány trestního řízení", žije řádným životem a ze zahraničních cest "se vždy řádně vrátil". S odkazem na ústavně zaručené základní právo, plynoucí především z čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z rozhodovacích důvodů obecných soudů, pojatých do odůvodnění jejich rozhodnutí, je patrno, že stěžovatel byl (dne 19. února 2000) zadržen na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti, když se vykázal padělaným cestovním pasem znějícím na jiné jméno; pro toto své jednání byl obviněn z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny (§176 odst. 1 tr. z.) a s přihlédnutím k již dříve vznesenému obvinění pro daňový trestný čin ve vyšší právní kvalifikaci byl posléze napadenými rozhodnutími vzat do vazby; konkrétní okolnosti, pro něž jsou naplněny zákonné důvody vazby, spočívají podle shodných názorů obou obecných soudů ve snaze stěžovatele vycestovat spolu s rodinou z České republiky na falešný cestovní doklad, když jeho vlastní cestovní pas mu byl v souvislosti s jeho trestním stíháním odebrán.
Pro takto zjištěné skutečnosti, které jsou v současném procesním stádiu věci dostatečně prokázány zadržením falešného pasu při pokusu stěžovatele o vycestování z území České republiky a z důvodů dostatečně a ve shodě se zákonem vylíčených v odůvodnění stěžovatelem napadených rozhodnutí obecných soudů (§175 tr. ř.), nelze z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) rozhodnutí obecných soudů nic podstatného vytknout; protože ve věci posuzované ústavní stížnosti nebyly hledány jiné protiústavní vady (ty ostatně nebyly ani tvrzeny), byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již samotnou povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. července 2000