ECLI:CZ:US:2000:3.US.245.2000
sp. zn. III. ÚS 245/2000
Usnesení
III. ÚS 245/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 6 To 10/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2000, vydaný pod sp. zn. 6 To 10/2000
(v doplněném eventuelním žádání též jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. září 1999 - 2 T 4/99), a tvrdil, že zejména rozsudkem Městského soudu v Praze byl zasažen ve svém ústavně zaručeném právu na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), když i jinak řízení před obecnými soudy obou stupňů trpí protiústavními vadami plynoucími z porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení ústavně zaručeného práva (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) došlo tím, že senát odvolacího soudu nebyl obsazen soudci povolanými k rozhodování ve stěžovatelově věci podle v této době platného rozvrhu práce. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil buď rozhodnutí odvolacího soudu (viz vpředu), případně spolu s ním též jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně, když jinak své tvrzení, co do porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, neodůvodnil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelovu trestní věc rozhodoval ve veřejném zasedání dne 25. ledna 2000 jako soud odvolací senát 6 To Městského soudu v Praze ve složení JUDr. V. B. jako předsedkyně a JUDr. J. J. a JUDr. J. C. jako soudců, ačkoli stálým předsedou označeného senátu je JUDr. T. S.
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 11) však k porušení zásad zákonného soudce
(čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve stěžovatelově věci nedošlo, neboť soudce JUDr. J. C. jako stálý člen senátu 5 To k rozhodování ve stěžovatelově věci byl podle platného rozvrhu práce oprávněn vzhledem k tomu, že podle tohoto rozvrhu v senátě
6 To zastupují postupně členové senátu 7 To a dalších senátů v pořadí 8 To, 9 To, 61 To,
5 To, předsedové senátu I. stupně a konečně členové senátu 44 To. Vzhledem k tomu, že pracovní povinnosti soudců senátů 8 To, 9 To a 61 To účast na rozhodování stěžovatelovy věci určeného dne neumožňovaly, byl k němu jako soudce povolán člen následně určeného senátu 5 To JUDr. J. C., takže složení rozhodujícího senátu odpovídalo předem stanoveným pravidlům určeným rozvrhem práce.
Ve světle těchto skutkových zjištění jeví se stěžovatelovo tvrzení, stran porušení zásad zákonného soudce, jako liché, a proto - přes opačné, avšak nezdůvodněné tvrzení
stěžovatele - jiné porušení ústavně chráněných zásad práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) shledáno nebylo, bylo o posuzované ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], když zjevnost její neopodstatněnosti je dána již samotnými zjištěními, jak vpředu na ně bylo poukázáno, a když další námitka stěžovatele, odkazující na pohrůžku vzetí do vazby v případě, že se k možnému veřejnému zasedání nedostaví, je v celkovém kontextu posouzení věci bezvýznamná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. září 2000