ECLI:CZ:US:2000:3.US.247.2000
sp. zn. III. ÚS 247/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele H. s.r.o., zastoupeného ing. L. H., jednatelem, právně zastoupeného Mgr. V. E., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (proti postupu Krajského obchodního soudu v Ostravě ve věcech, sp.zn. 19 Cm 443/99 a 19 Cm 442/99), takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 18. 4. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval ve smyslu ust. §72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Tímto zásahem, kterým měla být porušena navrhovatelova základní práva, měla být nečinnost Krajského obchodního soudu v Ostravě ve věcech vedených pod sp.zn. 19 Cm 443/99 a 19 Cm 442/99.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Zjistil, že navrhovatel se domáhá ochrany základních práv, k jejichž porušení mělo dojít tím, že Krajský obchodní soud v Ostravě, nejedná ve věcech (podle navrhovatele nijak složitých), vedených pod sp.zn. 19 Cm 443/99 a 19 Cm 442/99, čímž porušuje jeho základní právo na soudní ochranu dané čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel požadoval, aby Ústavní soud nařídil Krajskému obchodnímu soudu, aby v uvedených věcech neprodleně rozhodl.
Z vyjádření Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2000, které si Ústavní soud ve smyslu ust. §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., vyžádal, zjistil, že oba předmětné návrhy na zahájení řízení byly tomuto soudu doručeny dne 20. 10. 1999. Dne 18. 11. 1999 bylo v obou věcech rozhodnuto platebními rozkazy, proti kterým však odpůrce podal odpor. V předmětných věcech nebylo dosud nařízeno ústní jednání z důvodů značného vytížení soudců Krajského obchodního soudu v Ostravě. V současné době vyřizuje tento soud věci napadlé v letech 1997-98.
Pomine-li Ústavní soud skutečnost, že ze znění návrhu není zřejmé, zda návrh podává ing. Hlavinka jako jednatel uvedené společnosti nebo jako fyzická osoba, je třeba konstatovat, že pokud jde o samotnou stížnost proti zásahu orgánů veřejné moci, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, je třeba poukázat na zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v němž je mj. zakotveno právo fyzických a právnických osob obracet se na orgány správy soudů se stížnostmi a právo domáhat se přezkoumání postupu soudce ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti a také povinnost předsedů soudů tyto stížnosti, jejichž obsahem může být i stížnost na průtahy řízení, ve lhůtě vyřizovat (§26, 31 až 33 cit. zákona). Navrhovatel neprokázal, že by využil svého práva k podání stížnosti dle zákona č. 436/1991 Sb. a ze znění návrhu vyplývá, že se tak ani nepokusil učinit. Podle §75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stížnost podle zákona č. 436/1991 Sb., je takovým prostředkem, Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle ust. §43 odst. 1 písmeno e), jako nepřípustný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2000