ECLI:CZ:US:2000:3.US.260.2000
sp. zn. III. ÚS 260/2000
Usnesení
III. ÚS 260/2000
Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. L. a J.M., obou zastoupených JUDr. K. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. září 1999, sp. zn. 38 Co 108/96, a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. listopadu 1995, sp. zn. 4 C 338/85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. září 1999 (38 Co 108/96-295) a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne
21. listopadu 1995 (4 C 338/85) s tvrzením, že těmito rozsudky bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), aniž by však blíže ve své ústavní stížnost rozvedli, v čem porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod spatřují.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu napadených rozsudků ani z vývodu stěžovatelů rozvedených v ústavní stížnosti zásah do práv, jichž se stěžovatelé domáhají, shledán nebyl. Ústavní soud shledal, že obecné soudy posuzovaly skutkově i právně spor stěžovatelů s vedlejšími účastníky, ohledně uložení povinnosti postavit na parcele p. č. 942 v k. ú. Š. 15 cm zeď od vchodu až 30 cm ke schodišti a toutéž zdí podezdít jednotlivé stupně schodiště - včetně podesty, ústavně konformním způsobem a ve svých rozhodnutích se vypořádaly se všemi námitkami navrhovatelů (v původním řízení) a vyčerpávajícím způsobem (§157 odst. 2 o. s. ř.) svá rozhodnutí zdůvodnily, včetně rozvedených důvodů svědčících pro zamítavý výrok, a proto byla ústavní stížnost stěžovatelů posouzena jako zjevně neopodstatněná.
O neopodstatněné ústavní stížnosti, jejíž zjevnost je dána již povahou samotných tvrzení stěžovatelů, bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. července 2000