ECLI:CZ:US:2000:3.US.274.2000
sp. zn. III. ÚS 274/2000
Usnesení
III. ÚS 274/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti K. M., V. B., ing. V.N., S. S., .a M. M., zastoupenými Mgr. L. Z., advokátem, proti rozhodnutí o stanovení výše náhrad z Fondu pojištění vkladů a návrhu na zrušení částí zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3.5.2000 (a k výzvě soudu doplněným dne 31.5.2000) domáhali zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Fondu pojištění vkladů, jakožto subjektu, na který byly zákonem přeneseny pravomoci veřejné moci, týkající se stanovení výše náhrady, za deficitu stanovení náhrad za valutové účty, z důvodu neschopnosti M. banky, a.s., pro jeho rozpor s Listinou základních práv a svobod a současně navrhli zrušení částí zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a to slov "v českých korunách" v §41c odst. 1 písm. a) a v §41c odst. 1 písm. c) a slov "k 15. prosinci 1995" ... "České" ... "akciové společnosti Praha, nyní v likvidaci" ... "této"... "k 15. prosinci 1995" ..."Výplata dodatečných náhrad podle tohoto ustanovení musí být zahájena do čtyř měsíců od účinnosti tohoto zákona.". Stěžovatelé tvrdí, že Fond pojištění vkladů svým rozhodnutím porušil ústavně zaručená práva stěžovatelů vyplývající především z čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelé, jako klienti M. banky, a.s., obdrželi z Fondu pojištění vkladů náhradu toliko za pojištěné vklady, a to v souladu se zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Náhrada jim byla poskytnuta na základě písemného vypořádání vkladu provedeného Fondem pojištění vkladů. Toto vypořádání nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci, když Fond pojištění vkladů není takovým orgánem. Fond má postavení právnické osoby a zapisuje se do obchodního rejstříku; jeho funkce spočívá zejména v zajištění náhrad vlastníkům pojištěných vkladů, přičemž tyto náhrady poskytuje ve smyslu zákona a vrchnostensky o nich nerozhoduje ani nemůže rozhodovat. Jestliže pohledávky stěžovatelů vůči bance nebyly v plné výši uhrazeny, je na nich, aby využili všechny dostupné právní instrumenty k ochraně svých práv, zejména podání žaloby u příslušného soudu. Stěžovatelé však takových možností nevyužili a tím nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Z těchto důvodů Ústavní soud ani neposuzoval návrh na zrušení napadených částí zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Pouze v této souvislosti poukazuje na okolnost, že tento zákon neobsahuje žádné ustanovení §41c odst. 1 písm c) a že čl. II odst. 5 obsahující dikci, jejíhož zrušení se stěžovatelé domáhají, se nestal součástí zákona č. 21/1992 Sb., nýbrž zůstal součástí zákona č. 165/1998 Sb.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 21. listopadu 2000
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj