ECLI:CZ:US:2000:3.US.283.2000
sp. zn. III. ÚS 283/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem J. M., zast. JUDr. A. S., advokátkou, proti postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestní věci navrhovatele vedené pod sp. zn. 28 T 50/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Svým návrhem podaným Ústavním soude dne 5. 5. 2000 poukázal navrhovatel na nesprávný postup Krajského soudu v v Ústí nad Labem uplatněný v jeho trestní věci vedené u zmíněného soudu, pod sp. zn. 28 T 50/99. V uvedeném postupu spatřoval navrhovatel porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu vyjádřenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále LZPS).
Z podaného návrhu vyplývá, že navrhovatel byl vzat do vazby v rámci trestního řízení vedeného proti němu a dne 12. 2. 2000 podal žádost o propuštění z vazby. O této žádosti příslušný soud (Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci) rozhodl dne 23. 2. 2000 tak, že tuto žádost zamítl, přičemž jeho písemné vyhotovení bylo doručeno obhájkyni navrhovatele dne 15. 3. 2000. Dne 20. 3. 2000 byla předána soudu stížnost navrhovatele proti usnesení o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu. Navrhovatel následně poukázal na to, že v uvedené věci bylo před označeným soudem vedeno ve dnech 19. - 21. 4. 2000 hlavní líčení a ani k tomuto datu nebyla jeho stížnost do rozhodnutí o vazbě (zamítnutá žádost o jeho propuštění) postoupena Vrchnímu soudu (jako soudu odvolacímu) k projednání a rozhodnutí. Navrhovatel konečně uzavírá, že dle jeho informace předmětná stížnost nebyla nadřízenému soudu postoupena ani v době, kdy podával návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, tedy k 5. 5. 2000. Za této situace pak v postupu označeného soudu shledává průtahy, které se mu jeví jako zbytečné a které v konečném důsledku porušují jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu stanovené čl. 38 odst. 2 LZPS. Navrhl., aby Ústavní soud vyslovil že uvedeným postupem (tedy nepostoupení jeho stížnosti nadřízenému soudu co nejrychleji) porušil jeho právo na soudní ochranu a dále, aby Ústavní soud zakázal označenému soudu, aby v porušování uvedeného základního práva dále pokračoval tím, že zůstane i nadále nečinným.
Na vyžádání Ústavního soudu se k podanému návrhu vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Příslušná předsedkyně senátu především poukázala na to, že žádost o propuštění z vazby byla soudu doručena 15. 2. 2000 a rozhodnuto o ní (zamítavým výrokem) bylo dne 23. 2. 2000. K námitce navrhovatele, spočívající v tom, že písemná forma usnesení byla doručena až 15. 3. 2000 soud uvedl, že rozhodnutí bylo vyhotoveno (v písemné formě) dne 10. 3. 2000, když v mezidobí bylo nutné učinit nezbytné kroky k zajištění řádného průběhu dalšího hlavního líčení stanoveného na dny 19. - 21. 4. 2000 (dožádání finančních orgánů, obeslání svědků). V termínech 1. - 3. 3. a dále 8. - 9. 3. 2000 byla konána hlavní líčení v dalších trestních věcech s nezbytnou přípravou soudce. Jednalo se tak celkově o 12 pracovních dnů (z toho 5 dní byly souzeny další trestní věci). Za dané situace nespatřuje soud ve svém postupu taková pochybení, která by mohla být označena za průtahy. Písemně zpracovaná stížnost byla soudu doručena dne 20. 3. 2000, přičemž navrhovatel dne 5. 4. 2000 podal žádost o nahlédnutí do spisu, což mu bylo umožněno a datum tohoto úkonu stanoven na 17. 4. 2000. Jak již uvedeno další hlavní líčení bylo stanoveno na 19. 4. 2000 a hrozilo by tak jeho zmaření pro nedostupnost obsáhlého spisového materiálu. Po provedeném hlavním líčení (ve dnech 19. - 21. 4. 2000) byl jeho další termín stanoven na 13. - 15. 6. 2000 tak, aby mohlo být o podané stížnosti rozhodnuto nadřízeným soudem, kdy po úkonech zajišťujících provedení odročeného hlavního líčení, byl spis k Vrchnímu soudu (včetně předkládací zprávy) vypraven dne 3. 5. 2000 a nadřízenému soudu doručen o 2 dny později. S ohledem na uvedené potom soud navrhuje podaný návrh odmítnout s tím, že nelze mít za to, že bylo jeho postupem zasaženo namítané základní právo navrhovatele, tedy právo na soudní ochranu. Navíc poukázal na to, že obhájkyně navrhovatele požádala o přeložení hlavního líčení (ve dnech 13. - 15. 6. 2000) ze soukromých důvodů, v čemž jí nebylo soudem vyhověno.
Ústavní soud po zvážení všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněným. Je nesporným, že v řízení o návrhu na propuštění z vazby, navrhovatelovu žádost obdržel soud I. stupně dne 15. 2. 2000 a rozhodl o ní zamítavým výrokem dne 23. 2. 2000. Zmíněné rozhodnutí (usnesení) bylo soudem písemně vypracováno dne 10. 3. 2000 (po dvanácti pracovních dnech), doručeno právní zástupkyni navrhovatele dne 15. 3. 2000. Dne 20. 3. 2000 soud I. stupně obdržel stížnost proti uvedenému usnesení. Tuto stížnost k rozhodnutí nadřízenému soudu předložil dne 3. 5. 2000 a nadřízený soud ji obdržel dne 5. 5. 2000. Jenom pro úplnost je na tomto místě potřebné konstatovat, že o podané stížnosti nadřízený soud (Vrchní soud v Praze) rozhodl usnesením dne 12. 5. 2000. V této souvislosti je (zejména z hlediska namítaného porušení čl. 38 odst. 2 LZPS) zvážit navrhovatelem namítané průtahy v tomto řízení a jejich zbytečnosti. Z již uvedeného se takto jedná o dobu od rozhodnutí soudu I. stupně do doby, kdy bylo vypracováno rozhodnutí písemně (23. 2. -10. 3. 2000) a dále o časový interval mezi podáním stížnosti a předložením věci soudu nadřízenému (20. 3. - 3. 5. 2000). V naznačených souvislostech zajisté i Ústavní soud si dovede představit včasnější předložení stížnosti nadřízenému soudu, nemůže však v projednávané věci souhlasit s názorem navrhovatele, že se jedná o průtahy zbytečné. V této souvislosti je na místě odkázat na nesporné skutečnosti uvedené již shora, tedy nařízený termín hlavního líčení, do jehož provedení (s ohledem na spisový materiál a úkony směřující k hladkém chodu hl. líčení) by zjevně nemohla být stížnost projednána a v neposlední řadě i snaha vyhovět žádosti navrhovatele k nahlédnutí do spisu adresovaná soudu 5. 4. 2000 (nahlédnutí umožněno dne 17. 4. 2000, tedy ještě před hl. líčením tak, aby jeho obhajoba mohla být efektivní). Nelze pominout ani to, že se jedná o obsáhlou trestní věc a bez významu není úvaha, že za dané situace by zřejmě odročené hlavní líčení bylo zmařeno. Takto je na místě posoudit a vzájemně porovnat zájem dotčené osoby (navrhovatele) na co nejrychlejším průběhu řízení, pochopitelně se zájmem na pečlivém a svědomitém projednání případu (a tedy zejména i na neprodleném jednání směřujícímu k rozhodnutí věci samé). Nelze také odmítnout snahu soudu umožnit na žádost navrhovatele nahlédnout do spisu, a to i právě před konáním hl. líčení, když jeho odročení by znovu znamenalo pro navrhovatele zbytečné průtahy. V naznačených souvislostech potom Ústavní soud dospěl k závěru, že vzhledem k popsaným okolnostem průtahy v projednávané věci (v její parciální části) nelze označit za zbytečné, a to právě ze základního zájmu navrhovatele, a to projednání jeho záležitosti (trestního stíhání) v přiměřené lhůtě. Z uvedených hledisek tak Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelova práva na soudní ochranu z hlediska namítaného zasažení čl. 38 odst. 2 LZPS zvažujíce i časové hledisko samotné, kdy dobu namítanou navrhovatelem (nečinnost soudu) samo o sobě nelze označit na výraznou a takovou, pro kterou by byl obecný soud zcela nečinný.
S poukazem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2000
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu