ECLI:CZ:US:2000:3.US.295.99
sp. zn. III. ÚS 295/99
Usnesení
III. ÚS 295/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. H., J. H., a E. O., všech zastoupených JUDr. A. Š., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 1999, sp. zn. 13 Co 673/98, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. října 1997, sp. zn. 15 C 256/93, mimo ústní jednání dne 20. 9. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojili stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 1999 (13 Co 673/98) a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne
30. října 1997 (15 C 256/93-81) a tvrdili, že "postupem Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jejich nezadatelné právo dané ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhat se u nestranného a nezávislého soudu ochrany svých práv". Tvrzené porušení ústavně zaručeného základního práva pak stěžovatelé spatřují v tom, že "bylo jednáno v nepřítomnosti stěžovatelů, přestože řádně a včas a důvodně požádali o odročení stanoveného termínu soudního jednání"; navrhují proto, aby napadená rozhodnutí (označená shora) byla Ústavním soudem zrušena.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona]. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona).
Ústavní stížnost stěžovatelů směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po jednání, které proběhlo před krajským soudem dne 29. března 1999 (č. l. 107 spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 15 C 256/93) bez přítomnosti stěžovatelů a jejich právní zástupkyně, která přípisem ze dne 1. března 1999 a posléze 9. března 1999 požádala o odročení nařízeného soudního jednání z důvodu, které blíže rozvedla a poté, co jí bylo soudem sděleno, že její žádosti nemůže být vyhověno (č. l. 100 předmětného spisu). Za uvedené situace tedy jednal a rozhodl krajský soud bez účasti účastníků a jejich právní zástupkyně a pokud tímto svým postupem odňal účastníkům možnost jednat před soudem, jak stěžovatelé tvrdí, měli účastníci využít svého práva dle ustanovení §237 odst. 1
písm. f) občanského soudního řádu a podat proti pravomocnému rozsudku krajského soudu dovolání za zákonem stanovených podmínek. Stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje, neboť proti rozsudku krajského soudu, který je napaden ústavní stížností, bylo přípustné dovolání, které však stěžovatelé nepodali; jejich ústavní stížnost je proto nepřípustná (§75 odst. 1 zákona).
Protože stěžovatelé podali nepřípustnou ústavní stížnost, nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 20. září 2000