ECLI:CZ:US:2000:3.US.300.2000
sp. zn. III. ÚS 300/2000
Usnesení
III. ÚS 300/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) Mgr. A. U., 2) Ing. Z. Š., 3) V.J., zastoupených JUDr. V. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999, č. j. 38 Ca 57/99-46, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou 12. května 2000, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999, č. j. 38 Ca 57/99-46. Uvedli, že se rozhodnutím soudu, v jehož věci sp. zn. 38 Ca 57/99 účastníky řízení nebyli, cítí dotčení na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na postup soudu, který rozhodl bez nařízení jednání a dle informací vedlejšího účastníka i bez dostatečného skutkového zjištění. Současně, s poukazem na §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, navrhli, aby Ústavní soud také zrušil opatření České národní banky č. 3 ze dne 5. října 1995, o kapitálové přiměřenosti bank, oznámené v částce 72/1995 Sb. a uveřejněné ve Věstníku ČNB č. 25/1995, ve znění opatření č. 4 ze dne 3. července 1996, oznámeného v částce 61/1996 Sb., uveřejněného ve Věstníku ČNB č. 10/1996, ve znění opatření č. 11 ze dne 1. prosince 1997 a ve znění opatření č. 20 z r. 1998, uveřejněného ve Věstníku ČNB č. 19/1998, opatření č. 3 z r. 1999, o kapitálové přiměřenosti bank, zahrnující úvěrové a tržní riziko, reg. v částce 55/1999 Sb., dále pak část devátou - pojištění vkladů - §41a - §41k zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, a rozhodnutí České národní banky ze dne 17. prosince 1998, č. j. 1016/5/98, a ze dne 4. února 1999, č. j. 399/99-310, o odejmutí povolení působit jako banka UNIVERSAL BANCE a. s., v konkurzu, se sídlem v Praze 1.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999, č. j.
38 Ca 57/99-46, bylo nepochybně zjištěno, že žádný z navrhovatelů nebyl účastníkem řízení, vedeného pod sp. zn. 38 Ca 57/99.
S ohledem na tuto skutečnost navrhovatelé, kteří podali ústavní stížnost proti rozsudku označeného soudu č. j. 38 Ca 57/99-46, nejsou osobami k takovému návrhu oprávněnými a proto bylo, v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poněvadž byla ústavní stížnost navrhovatelů odmítnuta, podmínky pro návrh dle ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, splněny nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2000