ECLI:CZ:US:2000:3.US.304.2000
sp. zn. III. ÚS 304/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Občanského sdružení, právně zastoupeného Mgr. V. V., advokátem, směřující proti postupu vlády ČR ve věci podnětu navrhovatele na zrušení politické strany, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 16. 5. 2000 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu navrhovatel brojil proti postupu vlády ČR ve věci podnětu na zrušení politické strany - ODS., podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách, ve znění pozdějších předpisů.
Z návrhu vyplývá, že navrhovatel podal dne 22. 12. 1998 vládě ČR podnět k rozpuštění politické strany - ODS. Na tento podnět reagoval místopředseda vlády dopisem ze dne 5. 2. 1999, čj. 41824/98 LRV-599. Následně navrhovatel podal dne 10. 5. 1999 opětovně podnět stejného obsahu. Na tento podnět reagovala vláda dopisem místopředsedy ze dne 3. 6. 1999, čj. 31633/99 LRV. Protože vláda uvedeným
podnětům nevyhověla, podal navrhovatel podnět k rozpuštění uvedené politické strany presidentu republiky. K tomuto podnětu sdělila kancelář presidenta, že nejsou dány dostatečné důvody pro podání příslušného návrhu na zrušení politické strany Nejvyššímu soudu.
Uvedený postup vlády ČR napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž namítal, že postup vlády i presidentské kanceláře nebyly řádným, úplným a zákonným postupem, neboť o podnětech nebylo zahájeno žádné řízení, ať již správní nebo soudní, ve kterém by byl jeho podnět řádně posouzen. Tím mělo dojít k porušení navrhovatelových základních práv, daných mu čl. 2 a 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel zároveň v návrhu uvedl, že ústavní stížnost podle jeho názoru přesahuje vlastní zájmy navrhovatele ve smyslu ust. §75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění a proto lhůta k podání stížnosti činí jeden rok.
Ústavní soud především zkoumal, zda jsou naplněny formální předpoklady návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §72 odst. 2 citovaného zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z navrhovatelova podání je zřejmé, že ve věci nebylo vydáno žádné rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. Ke skutečnosti, která je předmětem
ústavní stížnosti tedy došlo zřejmě doručením dopisu místopředsedy vlády ČR JUDr. Pavla Rychetského ze dne 3. června 1999, čj. 31633/99 LRV. Z uvedeného vyplývá, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.
Pokud jde o aplikaci ust. §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., jedná se o zvláštní ustanovení zákona, které se vztahuje výhradně na ust. §75 odst. 1 téhož zákona, tedy na případ, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě však aplikace tohoto ustanovení nepřipadá v úvahu,
neboť ve věci, jak bylo výše uvedeno, nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo možno napadnout opravným prostředkem, stejně tak jako zákon nestanoví žádný procesní prostředek, kterým by bylo možno napadnout jednání, respekt. nejednání vlády v případě, kdy je jí podán podnět k určitému jednání.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2000