ECLI:CZ:US:2000:3.US.309.2000
sp. zn. III. ÚS 309/2000
Usnesení
III. ÚS 309/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. L., zastoupeného JUDr. K. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. dubna 2000, sp. zn. 34 To 194/2000, a Okresního soudu v Chebu ze dne 18. března 2000, sp. zn. 4 Nt 57/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ze dne 18. března 2000, sp. zn. 4 Nt 57/2000, kterým byl vzat do vazby, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. dubna 2000, sp. zn. 34 To 194/2000, kterým byla stížnost navrhovatele proti rozhodnutí o vzetí do vazby zamítnuta. Poukázal na okolnosti, za nichž bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, na provedení domovní prohlídky, jakož i jednání orgánů činných v trestním řízení při práci obhájce. Vyslovil přesvědčení, že tyto orgány porušily jeho práva, zaručená čl. 8 odst. 2, 5, čl. 10, odst. 1, 2, čl. 12 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby bylo také Ústavním soudem vysloveno, že k takovému porušení v jeho věci došlo. Pokud již k podání ústavní stížnosti proti některým zásahům uplynula lhůta, nechť je postupováno dle §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém vyjádření ze dne 30. června 2000 odkázal na argumenty, obsažené v odůvodnění napadeného usnesení sp. zn. 34 To 194/2000.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je ústavní stížnost nepřípustná [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu vyšetřovacího spisu ČVS: OVCH 410/20-2000, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 18. března 2000, sp. zn. 4 Nt 57/2000, a Krajského soudu v Plzni ze dne 21. dubna 2000, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o rozhodnutí o jeho vzetí do vazby a zamítnutí stížnosti proti němu, pak nutno konstatovat, že soudy obou stupňů vyčerpávajícím způsobem objasnily, proč jsou dány důvody vazby stěžovatele.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh na zrušení citovaných rozhodnutí soudů odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], ve zbývající části jako nepřípustný, když důvody pro použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona shledány nebyly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2000