ECLI:CZ:US:2000:3.US.316.2000
sp. zn. III. ÚS 316/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. P. K., advokátkou, směřujícího proti usnesení Krajského osudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2000, čj. 42 Co 314/2000-40, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 1998, čj. 51 E 1667/98-2, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 23. 5. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského osudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2000, čj. 42 Co 314/2000-40, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 51 E 1667/98 a z něj zjistil, že dne 26. 10. 1998 podala oprávněná J. Š. návrh na výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, směřující proti povinnému F. Š. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 12. 1998, čj. 51 E 1667/98-2, nařídil podle rozsudku Okresního osudu v Novém Jičíně ze dne 10. 7. 1997, čj. 13 C 155/91 a rozsudku Krajského osudu v Ostravě ze dne 10. 3. 1998, čj. 11 Co 907/97, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu. Toto rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno uložením na poště a nabylo dne 30. 12. 1998 právní moci. Dne 14. 4. 1999 podal navrhovatel do uvedeného rozhodnutí odvolání, v němž žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a zároveň odložil výkon rozhodnutí. Zároveň žádal prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Okresní soud v Ostravě dne 3. 6. 1999 usnesením, čj. 51 E 1667/98-14a, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítl. Toto usnesení napadl navrhovatel odvoláním, v němž namítal, že jej poštovní doručovatelka vhodným způsobem neinformovala, že mu bylo doručováno napadené exekuční rozhodnutí, čímž byly porušeny zákonné předpisy upravující doručování.
Krajský soud v Ostravě dne 1. 12. 1999 usnesením, čj. 42 Co 1155/99-31, napadené usnesení Okresního osudu v Ostravě potvrdil. V odůvodnění uvedl, že ze spisu je zřejmé, že rozhodnutí, čj. 51 E 1667/98-2, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, bylo doručeno právnímu zástupci navrhovatele dne 7. 12. 1998, povinnému pak bylo doručeno uložením. Pošta přitom postupovala v souladu s ustanoveními §47 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty je to, že účastník nebo jeho zástupce zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Krajský soud shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že na straně povinného není dán omluvitelný důvod tohoto zmeškání. Doručenka, prokazující řádně doručení, má charakter veřejné listiny. Pokud účastník zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence, je povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Povinný jako omluvitelný důvod zmeškání uvádí, že nebyl dodržen postup pro doručování písemností. Žádné důkazy v tomto směru však soudu nenabídl.
Dne 11. 4. 2000 pak Krajský soud v Ostravě usnesením, čj. 42 Co 314/2000-40, odmítl odvolání navrhovatele proti napadenému exekučnímu usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 1998, čj. 51 E 1667/98-2, s odůvodněním, že odvolání bylo podáno opožděně.
Uvedené usnesení napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces, když uvěřily nepodloženým tvrzením České pošty a ne jeho pravdivé informaci. Tvrdil, že nebyl dodržen zákonný postup doručování písemností, neboť mu žádná zásilka nebyla předána ani nebyl učiněn pokus o její předání.
Ústavní soud po prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ze stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Z obsahu ústavní stížnosti je navíc zřejmé, že navrhovatel napadá nikoliv usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2000, čj. 42 Co 314/2000-40, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 1998, čj. 51 E 1667/98-2, ale vlastně usnesení téhož soudu ze dne 1. 12. 1999, čj. 42 Co 1155/99-31, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, čj. 51 E 1667/98-14a, jímž byl zamítnut návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Navrhovatelova argumentace v ústavní stížnosti se totiž zabývá výhradně otázkou, zda mu bylo rozhodnutí, čj. 51 E 1667/98-14a, řádně doručeno, což však nebylo předmětem posuzování v ústavní stížností napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2000, čj. 42 Co 314/2000-40. Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení o vydání napadeného rozhodnutí Krajský soud postupoval v souladu s ust. §218 odst. 1 písmeno a) o.s.ř., když na základě pravomocného usnesení o odmítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty, odmítl i odvolání pro jeho opožděnost. Postupoval tedy ústavně konformním způsobem.
Ústavnímu osudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 1999, čj. 42 Co 1155/99-31, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, čj. 51 E 1667/98-14a, jímž byl zamítnut návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání, toto usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 17. 12. 1999 a pokud by se ústavní stížnost týkala tohoto usnesení, byla by ve smyslu ust. §72 odst. 2, citovaného zákona, podána opožděně a Ústavní soud by ji musel z tohoto důvodu též odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2000
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu