ECLI:CZ:US:2000:3.US.32.2000
sp. zn. III. ÚS 32/2000
Usnesení
III. ÚS 32/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. J., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 1999, sp. zn. 15 Co 594/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 1999 (15 Co 594/99) a tvrdí, že tímto rozsudkem Krajský soud v Plzni "porušil čl. 95 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.". Porušení citovaných ustanovení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud zamítl žalobu stěžovatele a nepřiznal požadovaný nárok na zaplacení žalované částky, jíž se stěžovatel domáhal z titulu "převzetí neskončené agendy advokátní kanceláře JUDr. J. S.".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný
[§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z odůvodnění ústavní stížnosti, jakož i z podkladů, které si Ústavní soud k doplnění ústavní stížnosti od stěžovatele vyžádal, se podává, že obecný soud se v průběhu řízení zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, na jejichž základě vydal napadené rozhodnutí a zcela vyčerpávajícím způsobem také toto své rozhodnutí odůvodnil (§157 o. s. ř.). Tvrdí-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že je oprávněnou osobou k podání žaloby z titulu převzetí agendy advokátní kanceláře JUDr. J. S., který zemřel, pak - jakkoli jde o námitku z hlediska podmínek ústavní stížnosti (směřuje proti legalitě rozhodnutí obecného soudu (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) nerozhodnou - zcela přehlíží, že v souladu s ustanovením §27 odst. 5 zák. č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může být takovýmto oprávněným pouze ten, který na návrh komory (rozumí se České advokátní komory v Praze) byl ustanoven příslušným soudem
(§175e o. s. ř.). Bez takového rozhodnutí obecného soudu se nikdo nemůže platně dovolávat převzetí advokátní agendy zemřelého advokáta, byť se tak mělo stát na základě dohody uzavřené ještě za jeho života.
Stěžovatel soudní rozhodnutí obecnému soudu nepředložil, a jak sám ve svém vyjádření Ústavnímu soudu uvedl, k takovémuto rozhodnutí "nikdy nedošlo"; proto jej nelze považovat za osobu oprávněnou k podání posuzované žaloby a k vymáhání palmárních odměn zemřelého advokáta.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. listopadu 2000