ECLI:CZ:US:2000:3.US.357.2000
sp. zn. III. ÚS 357/2000
Usnesení
III. ÚS 357/2000
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) MUDr. A. N., a 2) PhDr. B. N., zastoupených JUDr. P. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2000, sp. zn. 18 Co 579/99, a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. června 1999, sp. zn. 17 C 251/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2000, sp. zn. 18 Co 579/99, a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. června 1999, sp. zn. 17 C 251/97, a odůvodňovali návrh tím, že se rozhodnutími soudu cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že podle jejich přesvědčení soudy nesprávně hodnotily nabídku k uplatnění předkupního práva, učiněnou spoluvlastnicí, nesprávně pak dovodily, že toto jejich právo zaniklo. V tomto směru zejména nesouhlasí s názorem, případně s ustálenou judikaturou, na kterou se soudy odvolávají, že při nabídce k uplatnění předkupního práva není třeba znát osobu konkrétního kupce předmětné nemovitosti. Poukázal dále na podmínky, které si prodávající v nabídce uzavření kupní smlouvy vymínila, jejich obsah považuje za věcné plnění, jež by bylo nutno přičíst k finanční kupní ceně.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 17 C 251/97, rozsudku Městského soudu v Praze z 18. února 2000, č. j. 18 Co 579/99-236, zásah do práva vlastnit majetek a zásady, že právo všech vlastníků má stejný zákonný dosah a ochranu, jak je zaručeno v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jak se jej dovolávají stěžovatelé, shledán nebyl. Městský soud v Praze se vypořádal se všemi námitkami vznesenými
v odvolání, nepochybil při aplikaci i výkladu §§140, 605 a 606 občanského zákona a pokud jde o hodnocení důkazu - obsahu nabídky, učiněné vůči oprávněným z předkupního práva, pak rozpor s §132 občanského soudního řádu při plnění této úlohy a povinnosti soudu zjištěn nebyl.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2000