ECLI:CZ:US:2000:3.US.361.2000
sp. zn. III. ÚS 361/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky P. K., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, čj. 4 Cmo 378/98-55, ze dne 4. 4. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 14. 6. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 15. 6. 2000. Návrh směřoval proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, čj. 4 Cmo 378/98-55, ze dne 4. 4. 2000, jímž byl změněn rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě, čj. 26 Cm 494/96-33, ze dne 19. 1. 1998, ve výroku, týkajícím se navrhovatelky jako druhé žalované v řízení před obecnými soudy.
Podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odstavce 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
V předmětné věci odvolací soud ve výroku, vztahujícím se k navrhovatelce, změnil rozhodnutí soudu I. stupně, čímž je podle §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu dána přípustnost dovolání. Toto dovolání je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje. Na dané právní situaci nic nemění ani tvrzení navrhovatelky, že dovolání by vzhledem k argumentaci odvolacího soudu a konkrétní judikatuře bylo neefektivním opravným prostředkem a bylo by zcela jistě neúspěšné. Navrhovatelka se současně dovolává i aplikace §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by však jakkoliv odůvodnila, z čeho dovozuje, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má kogentní povahu a neumožňuje Ústavnímu soudu, aby svým rozhodnutím určil, že v některém případě uvedená podmínka přípustnosti ústavní stížnosti nemusí být naplněna. Jedinou výjimkou z uvedeného pravidla je pak ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona, které umožňuje Ústavnímu soudu rozhodovat o ústavní stížnosti i v případě, že není splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti. Pro aplikaci §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona však navrhovatelka neposkytla v podaném návrhu žádné podklady a Ústavní soud také při posouzení předmětné věci neshledal důvody pro postup podle tohoto ustanovení.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2000