ECLI:CZ:US:2000:3.US.368.2000
sp. zn. III. ÚS 368/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 6, zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000, sp. zn. 5 Cmo 214/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000
(5 Cmo 214/2000-18), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2000 (40 Cm 7/2000-12), kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem v občanskoprávním řízení a tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení označených článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy ji nutí konat něco (vykonávat funkci opatrovníka), co ona sama odmítá a nechce vykonávat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Z e samotné ústavní stížnosti vyplývá, že nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona (§29 odst. 2 o. s. ř. a §14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb.) a pokud tento zákon interpretovaly ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. V souladu s citovaným ustanovením §14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb. je stěžovatelka povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud zákon (občanský soudní řád) umožňuje soudu, jako orgánu veřejné moci, určit (uložit) stěžovatelce povinnosti vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení účastníka v řízení před obecnými soudy, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, kterým by bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost takovéhoto rozhodnutí.
Pro takto rozvedené důvody byl rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 27. září 2000