ECLI:CZ:US:2000:3.US.372.2000
sp. zn. III. ÚS 372/2000
Usnesení
III. ÚS 372/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele M. S. B., zastoupeného JUDr. D. R., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 8 To 32/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 8 To 32/2000, s tím, že se soud podle jeho přesvědčení nevypořádal s uplatněnými důvody odvolání, pominul možnost užití všech v úvahu přicházejících polehčujících okolností, uvedených v §33 trestního zákona, rozhodl, aniž byl náležitě zjištěn skutkový stav, a tak porušil jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedl, že nepřítomnost tlumočníka v části trestního řízení rovněž považuje za zásah do práva zakotveného v čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) cit. zákona].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 1 T 15/99, který si Ústavní soud vyžádal, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Vrchní soud v Praze se v odvolacím řízení a v rozsudku ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 8 To 32/2000, vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele, včetně námitky, vztahující se k účasti tlumočníka, odůvodnění rozhodnutí je obsáhlé a přiléhavé. Pokud jde o rozsah dokazování a hodnocení všech provedených důkazů, v postupu orgánů činných v trestním řízení rozpor s ustanovením §2 odst. 5 a 6 trestního řádu zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2000