ECLI:CZ:US:2000:3.US.392.2000
sp. zn. III. ÚS 392/2000
Usnesení
III. ÚS 392/2000
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2000, sp. zn. 10 Ca 52/2000, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 3. prosince 1999, sp. zn. 4385/110/1999, a rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni ze dne 6. listopadu 1998, sp. zn. 28658/98/088970/1490, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2000 (10 Ca 52/2000-71), kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, týkající se jeho rozhodnutí ze dne 3. prosince 1999 (4385/110/1999), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni ze dne 6. listopadu 1998 (28658/98/088970/1490), jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 2,824.521,- Kč, a tvrdí, že "vydáním pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a správním řízením v předcházejícím řízení byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem" dle čl. 4, čl. 90 věty 1. Ústavy ČR, "když jeho právu nebyla poskytnuta soudem ochrana". Dále pak stěžovatel v postupu obecného soudu spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti soudů obecných, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc k hodnocení dokazování těmito soudy, a to i ve vztahu k řízení, ve kterém obecné soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,
vydání 1., č. 10, Praha 1995).
Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů a správnost právního posouzení věci (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde stěžovatelem tvrzená "nesprávnost" má spočívat v tom, že obecný soud jako orgán přezkoumávající rozhodnutí vydaná ve správním řízení "neprovedl" přezkoumání správního rozhodnutí, ale "zaštítil flagrantní znásilnění základních ústavních práv navrhovatele hledající u soudu ochranu před nezákonným a dokonce protiústavním procesním postupem správního daňového orgánu". Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení platného zákona a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedená obecným soudem v rámci jeho rozhodnutí a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod (čl. 36) tam, kde obecný soud své rozhodnutí zakládá na příslušném ustanovení zákona a z aplikace tohoto zákona vychází. Ústavní soud se rovněž neztotožnil s argumenty stěžovatele, spočívajícími v tom, že obecný soud se náležitým způsobem nevypořádal se všemi skutečnostmi uváděnými v žalobě stěžovatele o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud naopak zjistil, že obecný soud zcela vyčerpávajícím způsobem (§157
odst. 2 o. s. ř.) své rozhodnutí odůvodnil a vypořádal se v něm se všemi námitkami, na něž stěžovatel v žalobním návrhu poukázal.
V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Obecný soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu řádně rozhodl po řádně provedeném řízení a své rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.
Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. listopadu 2000