ECLI:CZ:US:2000:3.US.393.2000
sp. zn. III. ÚS 393/2000
Usnesení
III. ÚS 393/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Okresní nemocnice K., zastoupené JUDr. L. Ch., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. dubna 2000, č. j. 29 Cdo 1491/99-91, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. dubna 2000, č. j. 29 Cdo 1491/99-91, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení byl vydán v rozporu s §13 odst. 3 zák. č. 550/1991 Sb. a s čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. dubna 2000, č. j.
29 Cdo 1491/99-91, bylo zjištěno, že označený soud svým rozhodnutím o dovolání zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 1998, č. j. 22 Co 414/98-76, a také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. května 1998, č. j. 20 C 170/97-46, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
S ohledem na výše uvedené, na zjištění, že ve věci bude opět jednáno a rozhodováno obecnými soudy, jejichž rozsudky byly zrušeny, byl návrh shledán nepřípustným a jako takový v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Je nepochybné, že navrhovatelka bude mít možnost využít ještě procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, pokud její žalobě vyhověno nebude (§75 odst. 1 citovaného zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2000