ECLI:CZ:US:2000:3.US.394.2000
sp. zn. III. ÚS 394/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatelů Z. B. a ing. F. B., na zrušení dvou rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 11. 5. 2000, čj. MHMP 32329/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 28. 6. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 3. 7. 2000. V předmětném návrhu brojili proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 11. 5. 2000, čj. MHMP 32329/2000 a rozhodnutí shodného, čj. MHMP 32329/2000. Těmito rozhodnutími Magistrát hlavního města Prahy potvrdil jako věcně správná rozhodnutí občansko správního odboru městské části Praha 4 ze dne 15. 3. 2000, čj. OÚ 4/00-31387/OOS/185, kterým nebylo vyhověno žádosti jmenovaných o vydání osvědčení o státním občanství České republiky podle §20, 24 a 25 zákona č. 40/1993 Sb. a podle tvrzení navrhovatelů tím porušil jejich základní práva.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V souzené věci se jednalo o správní rozhodnutí orgánu státní správy. Zákonnost takových rozhodnutí přezkoumávají obecné soudy, pokud zákon přezkoumání výslovně nevylučuje. Protože otázky státního občanství ze soudního přezkumu zákonem vyloučeny nejsou, lze tak proti rozhodnutí správního orgánu ve věci státního občanství podat opravný prostředek podle části páté občanského soudního řádu k obecnému soudu.
Jak vyplývá z návrhu na zahájení řízení i z přípisu navrhovatelů ze dne 7. 8. 2000, navrhovatelé se na obecný soud ve věci svého státního občanství neobrátili a tudíž nevyužili všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Ústavní soud zároveň neshledal, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelů ve smyslu ust. §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., a že by tedy měl postupovat podle ust. §75 odst. 2 písmeno a) citovaného zákona, když v naznačeném směru navrhovatelé své tvrzení nijak neodůvodnili.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2000