ECLI:CZ:US:2000:3.US.395.2000
sp. zn. III. ÚS 395/2000
Usnesení
III. ÚS 395/2000
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 6, zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2000, sp. zn. 5 Cmo 68/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2000
(5 Cmo 68/2000-17), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1999 (37 Cm 160/99-11), kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem v občanskoprávním řízení a tvrdila, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení označených článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy ji nutí vykonávat funkci opatrovníka, ačkoli s touto funkcí nesouhlasí a nechce ji vykonávat, takže obecné soudy ji nutí činit něco, co zákon neukládá.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává, nedošlo. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona (§29 odst. 2 o. s. ř. a §14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb.) a pokud tento zákon interpretovaly ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. V souladu s citovaným ustanovením §14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb. je stěžovatelka povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy, a pokud zákon (občanský soudní řád) umožňuje soudu, jako orgánu veřejné moci, určit (uložit) stěžovatelce povinnost vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení účastníka v řízení před obecnými soudy, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, jímž by bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost jeho rozhodnutí. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc k hodnocení dokazování těmito soudy provedeném
(k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 61/94 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995), totiž že Ústavnímu soudu jako orgánu ochranu ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkoumávat zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci
II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995).
Pro takto rozvedené důvody bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 30. listopadu 2000