ECLI:CZ:US:2000:3.US.411.2000
sp. zn. III. ÚS 411/2000
Usnesení
III. ÚS 411/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti B. J., zastoupeného JUDr. K. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2000, č. j. 15 Co 46/2000-81, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. listopadu 1999, č. j. 16 C 138/98-61, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2000, č. j. 15 Co 46/2000-81, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. listopadu 1999, č. j. 16 C 138/98-61, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení oba soudy nevyhodnotily správně smlouvu uzavřenou mezi účastníky. I když odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále tak, že žalobu ohledně částky 3.675,80 Kč s příslušenstvím zamítl a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil, potvrdil však rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 664,20 Kč s přísl. Poněvadž se rozhodnutími soudů cítí dotčen v právu zaručeném čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, navrhl, aby byly označené rozsudky zrušeny.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti, rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 16 C 138/98-61 a Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 46/2000-81 bylo zjištěno, že v řízení o zaplacení částky 4.340 Kč s přísl. změnil odvolací soud výrok soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel zavázán k zaplacení částky 3.675,80 Kč s přísl., když žalobu o ni zamítl, zrušil rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích o nákladech řízení s tím, že věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení, výrok o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci 664,20 Kč s přísl. potvrdil. Pokud jde o rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále, to obsahuje také výrok o zastavení řízení ohledně úroků z prodlení ve výši 2,25 % z částky 4.340,- Kč od 26. června 1994 do zaplacení a výrok, kterým se zamítá žaloba ohledně úroků z částky 4.340,- Kč od 26. června 1994 do zaplacení. Oba tyto výroky se staly pravomocnými, když nebyly odvoláním napadeny.
Pro výše uvedené je třeba konstatovat, že ústavní stížnost, napadající rozsudky soudů obou stupňů v celém rozsahu, je v části směřující proti odvoláním nenapadeným výrokům soudu I. stupně a zrušujícímu výroku odvolacího soudu návrhem nepřípustným, v části, která směřuje proti měnícímu výroku - ve prospěch stěžovatele, pak návrhem, k jehož podání je navrhovatel osobou neoprávněnou [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o výrok rozhodnutí, ukládající stěžovateli zaplatit žalobci částku 664,20 Kč s přísl., zásah do práva, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, shledán nebyl. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění předmětného výroku v rozhodnutích soudů obou stupňů s tím, že tuto část stížnosti shledal zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2000