ECLI:CZ:US:2000:3.US.412.2000
sp. zn. III. ÚS 412/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaném J. P., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 407/2000, ze dne 26. 4. 2000, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 3183/2000, ze dne 30. 3. 2000 a dále proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 Kzv 37/2000, ze dne 21. 6. 2000 a souvisejícího usnesení vyšetřovatele KÚV Policie ČR v Ostravě, sp. zn. ČVS: KVSM 115-21-2000, ze dne 22. 5. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 7. 2000 navrhovatel brojí proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, když cit. usnesením Okresního soudu v Ostravě byl vzat do vazby z důvodu vyznačeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu (dále tr.ř.) a uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě jeho stížnost do rozhodnutí, jímž byl vzat do vazby zamítl. V tomto postupu obecných soudů spatřuje navrhovatel zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod obsažených v čl. 8 odst. 2, 5, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listina). Svým návrhem dále směřuje proti shora označeným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Ostravě a vyšetřovatele KÚV Policie ČR v Ostravě s tím, že jejich postupem bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo obsažené v čl. 13 odst. 1 Listiny. Současně též navrhl, aby v rámci vydaného nálezu Ústavním soudem ČR vyšetřovateli KÚV Policie ČR v Ostravě mjr. JUDr. J. J. zakázal pokračovat v pořizování záznamu paměti telefonního přístroje zn. Simens Euroset 815, v.č. V 39280-74-C 58 a pokud byl již záznam pořízen, přikázat jeho zničení.
S poukazem na uvedené si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 3183/2000 a z jeho obsahu zjistil, že navrhovatel byl usnesením Okresního soudu v Ostravě, č.j. Nt 3183/2000-12, ze dne 30. 3. 2000, vzat dle §68 tr.ř. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. do vazby. V odůvodnění zmíněného usnesení soud uvedl, že navrhovatel je trestně stíhán pro závažnou majetkovou trestnou činnost (pro trestný čin padělání a pozměňování peněz dle §140 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona [dále tr. zák.] a pro pokus k tr. činu podvodu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák.). Konstatuje dále, že navrhovatel byl zadržen ve chvíli, kdy měl u sebe dva cestovní pasy a finanční částku (v čs. měně i v amerických dolarech) dosahující výše takřka 900.000,- Kč. Jeho dodatečné tvrzení, že peníze měl na nákup auta, soud pokládal za účelové a s ohledem na uvedené měl za to, že lze dovodit zřetelný úmysl navrhovatele vycestovat z republiky a trestnímu stíhání se vyhnout. Stran koluzní vazby potom soud ve svém rozhodnutí poukázal na předem připravené prohlášení sepsané navrhovatelem pro vyšetřovatele (stejně tak i dalším spoluobviněným), když se jeví nutným vyslechnout do úvahy přicházející osoby jako svědky i ty, kteří byli kontaktováni i navrhovatelem a hrozí tak obava, že by na ně mohl navrhovatel působit ve snaze snížit míru svého zavinění nebo mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel stížnost ve které uvedl, že v ČR aktivně podniká, v minulosti byl mnohokrát mimo území republiky, vždy se vrátil a má také zato, že spíše by na svobodě mohl být ovlivňován on sám než, aby působil na nevyslechnuté svědky. Podanou stížnost svým usnesením ze dne 26. 4. 2000, č.j. 1 To 407/2000-32, potom Krajský soud v Ostravě dle §148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že lze souhlasit s argumentací soudu I. stupně s tím, že navrhovatel měl v době zadržení u sebe dva cestovní pasy a značnou finanční částku a je zapotřebí vyslechnout svědky, kteří se musí vyjádřit k nabídnuté falešné směnce, přičemž s ohledem na dosavadní výpověď navrhovatele a spoluobviněného je zapotřebí je od sebe oddělit tak, aby nemohli své výpovědi sjednotit. Nalezené vazební důvody vyjádřené v rozhodnutí soudu I. stupně tak shledal oprávněnými. Konečně navrhovatel brojí i proti postupu vyšetřovatele KÚV Policie ČR v Ostravě, který přibral znalce a uložil zkoumat telefonní přístroj navrhovatele se zaměřením na obsah jeho paměti a případný přepis zaznamenaného hovoru. O podané stížnosti rozhodoval krajský státní zástupce, který ji zamítl s tím, že v dané věci se jedná o důkaz listinný či věcný, k jehož pořízení není třeba postupu dle §88 tr.ř.
Proti všem uvedeným rozhodnutím podal navrhovatel návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem s tím, že stran citovaných rozhodnutích o vazbě byla zasažena jeho základní práva dle čl. 8 odst. 2, 5 Listiny, když jeho osobní svoboda byla omezena v rozporu s ustanoveními zákona, neboť do vazby byl vzat přesto, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky dle ust. §67 odst. 1, 2 tr.ř. (nesprávně uveden trestní zákon). Dále tím, že obecné soudy omezily jeho osobní svobodu, za daného skutkového stavu bylo porušeno také ust. čl. 36 odst. 1 Listiny, když jej nepropustily ze zadržení. Vytýká neexistenci požadovaných konkrétních skutečností odůvodňujících obavu, že uprchne nebo se bude skrývat (§67 odst. 1 písm. a) tr.ř.) či obavu, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky či spoluobviněného ve snaze mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (§67 odst. 1 písm. b) tr.ř.). Závěry učiněné obecnými soudy pokládá za pouhé domněnky, poukazuje, že ohledně předmětu obvinění (směnka) byl s policií v kontaktu již dříve a mohl uprchnout. Poukázal na neudržitelnost tvrzení odvolacího soudu stran svého negativního postoje s poukazem na to, že zákon umožňuje jakoukoliv formu obhajoby. Konečně poukázal na to, že soudy se nezmínily o tom, zda jsou vůbec dány zákonné podmínky dle ust. §67 odst. 2 tr.ř. a o podané stížnosti rozhodovaly v neveřejném zasedání a porušily tak ust. čl. 38 odst. 2 Listiny. V postupu vyšetřovatele policie a státního zástupce potom spatřuje (zamýšlený zpětný přepis telefonního rozhovoru) porušení čl. 13 Listiny zaručující nedotknutelnost všech dopravovaných zpráv a potřebných záznamů s tím, že ta je zaručena bez ohledu na datum jejich pořízení, když ust. §88 tr.ř. nelze vykládat restriktivně. Hovoří-li ust. §88 tr.ř. o záznamu, je nutno toto ustanovení vykládat v souladu se smyslem ústavní garance základního práva tajemství dopravovaných zpráv a musí se vztahovat i na zprávy již (telefonem) dopravené a zaznamenané. Z uvedených důvodů proto navrhl napadená rozhodnutí zrušit.
Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil Krajský soud v Ostravě a Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Krajský soud uvedl, že při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, o kterých není pochyb, odkázal na obsah svého rozhodnutí a poukázal i na hrozbu přísného trestu a také osobní poměry navrhovatele. Zdůraznil nepochybnou skutečnost, že v době zadržení měl u sebe navrhovatel dva cestovní pasy a větší hotovost, stejně jako reálnou možnost vzájemného ovlivnění navrhovatele a spoluobviněného. Konečně uvedl, že tvrzení, že se navrhovatel staví ke sdělenému obvinění negativně, je myšleno evidentně pouze v obecné rovině, bez toho, že by mělo nějaký význam při rozhodování o vazbě. Stran způsobu rozhodování potom konstatoval, že v tomto směru pouze respektoval příslušná ustanovení trestně procesního zákona, kterým je trestní řád. Navrhl, aby ústavní stížnost byla Ústavním soudem odmítnuta.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření odkázalo na odůvodnění svého rozhodnutí, na kterém setrvává s tím, že na uplatněné námitky, které jsou shodné s námitkami vznesenými k Ústavnímu soudu, se v odůvodnění napadeného rozhodnutí již vypořádal a na svou argumentaci již v tomto směru užitou také bez dalšího odkázal.
V projednávané věci si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 3183/2000 a vycházeje z jeho obsahu, stejně jako z argumentace užité navrhovatelem a ze shora učiněných vyjádření dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činností soudů obecných takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a nelze akceptovat ani další výhrady navrhovatele stran ostatních námitek ve vztahu k čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 13 Listiny týkajících se osobní svobody či tajemství záznamů resp. zpráv podávaných telefonem. Vazební důvody dle přesvědčení Ústavního soudu byly stanoveny a shledány v souladu se zákonem vyjadřujíce v daném případě zcela jistě konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že si navrhovatel bude (důvodně může) počínat způsobem naznačeným v §67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. (držení dvou cestovních pasů, nutnost výslechu spoluobviněného). To i s ohledem na výpověď navrhovatele učiněnou do protokolu před soudem v době kdy bylo rozhodováno o jeho vazbě a také v souvislosti s nepochybně hrozícím trestem při současném zjištění skutečnosti vyjádřené v ust. §67 odst. 2 tr.ř. Konkrétní skutečnosti odůvodňující naznačené obavy nelze zaměňovat za absolutní jistotu, neboť vždy se jedná pouze o obavu s určitým vyšším či nižším stupněm pravděpodobnosti vyplnění této obavy. Velmi potom záleží na seriozní a odpovědné úvaze soudce, který tyto skutečnosti zvažuje a vyjadřuje je v odůvodnění příslušného rozhodnutí. Pokud je z naznačených hledisek takové rozhodnutí přiléhavě odůvodněno (a Ústavní soud má za to, že v dané věci se tak stalo), nelze namítat porušení navrhovatelem označených základních práv dotýkajících se jeho osobní svobody. Lze souhlasit s tvrzením obecného soudu, že v daném případě jde o reálné (nepochybně zjištěné) skutečnosti, které také umožňují závěr, ke kterému soud posléze dospěl a vzal navrhovatele do vazby. Co se týče procesního postupu soudů při rozhodování o vazbě tak ani zde nelze nalézt jeho pochybení (rozhodování soudu stížnostního), když své námitky navrhovatel měl možnost osobně a ústně uplatnit před soudem I. stupně (také tak učinil), přičemž soud stížnostní postupoval dále v souladu s procesním předpisem (zákonem - trestním řádem), který na dané řízení dopadá. Stran námitek navrhovatele proti postupu vyšetřovatele policie a následně krajského státního zástupce i v tomto směru nezbývá než odkázat na odůvodnění usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 Kzv 37/2000, s jehož argumentací Ústavní soud souhlasí. To zejména s odkazem na uvedená ust. §78, §79 tr.ř. V naznačeném případě se potom taková zpráva (záznam tel. přístroje) posouvá do pozice věcného či listinného důkazu, na kterou již dopadá režim hlavy čtvrté, oddílu třetího trestního řádu a při respektování zákonných ustanovení této části trestního řádu (tak i v dané věci) nemohlo být navrhovatelem namítané základní právo zasaženo, a to ani z hledisek ústavně právních.
S poukazem na uvedené pak Ústavnímu soudu nezbylo než mimo ústní jednání podaný návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2000
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu