ECLI:CZ:US:2000:3.US.423.2000
sp. zn. III. ÚS 423/2000
Usnesení
III. ÚS 423/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2000, sp. zn. 10 Co 208/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se ústavní stížností podanou k doručení dne 14. července 2000, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2000, sp. zn. 10 Co 208/2000, odůvodňoval návrh tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyslovil přesvědčení, že před obecnými soudy předložil dostatek důkazů pro správné a po právní stránce bezvadné posouzení uplatněného nároku na úhradu přesčasové práce i nároku na zaplacení příplatku za vedení, odvolací soud se však s některými předloženými důkazy v podstatě nevypořádal a při odůvodnění rozsudku jim nepřikládal sebemenší význam.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 6 C 299/98, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2000, sp. zn. 10 Co 208/2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a pokud jde o hodnocení důkazů, na které stěžovatel poukazuje, v postupu soudů nebyl zjištěn rozpor s §132 občanského soudního řádu, který vyjadřuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů, ani rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo shledáno ani pochybení ve výkladu a aplikaci ustanovení §96 odst. 1 zákoníku práce či §15 a 10 zák. č. 143/1992 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2000