ECLI:CZ:US:2000:3.US.516.99
sp. zn. III. ÚS 516/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele M. K., zastoupeného JUDr. J. V., advokátkou , takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 20. 10. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 1999, čj. 16 Co 200/99-52, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva. V návrhu uvedl, že proti tomuto rozsudku podal současně dne 13. 9. 1999 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud především zkoumal, zda jsou naplněny formální předpoklady návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z přípisu ze dne 11. 4. 2000 zjistil, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2000, čj. 29 Cdo 2629/99-62, napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 1999, čj. 16 Co 200/99-52, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z toho vyplývá, že ústavní stížností napadená věc dosud nebyla pravomocně skončena.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Za dané situace je zřejmé, že ve věci dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí, kterým bude teprve nové rozhodnutí Městského soudu ve věci. Z toho vyplývá, že konečné rozhodnutí nenabylo dosud právní moci (nebylo dosud vůbec vydáno) a návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti brání překážka litispendence.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2000