ECLI:CZ:US:2000:3.US.53.2000
sp. zn. III. ÚS 53/2000
Usnesení
III. ÚS 53/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. M. a J. K., obou zastoupených JUDr. M. P., advokátem, proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, mimo ústní jednání dne 26. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem
[§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadli stěžovatelé nečinnost obecného soudu (Obvodního soudu pro Prahu 10), a to v jejich občanskoprávní věci vedené stran ochrany vlastnického práva (7 C 382/98); obecnému soudu vytkli, že o jejich žalobě (podané dne
18. srpna 1998) a obdobně o jejich návrhu na vydání předběžného opatření (podáním dne
28. srpna 1998) dosud nerozhodl a co do merita věci ani - přes urgenci - neurčil ústní jednání; s odkazem na ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (a obsahově shodné ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) proto navrhli, aby Ústavní soud obecnému soudu jednak "zakázal pokračovat v porušování jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, jednak mu přikázal bez průtahů jednat a rozhodnout o jejich žalobě a o návrhu na vydání předběžného opatření.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Otázku průtahů v řízení před obecným soudem v rámci organizace obecného soudnictví řeší zákon především opatřením předsedy soudu, u něhož k průtahům dochází
(§32 zák. č. 436/1991 Sb.), případně předsedy místně příslušného krajského soudu [§31
písm. b), §35 téhož zákona].
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel (před jejím podáním) nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona).
Protože postup a stížnost podle již zmíněného zákona č. 436/1991 Sb. je nepochybně procesním prostředkem vůči průtahům řízení před obecnými soudy, a protože stěžovatelé ani netvrdí, že by takové řízení vyvolali, nadto že by v něm byli neúspěšní, je zřejmé, že před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejich práva byly k dispozici, takže z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nesplnili jednu z formálních zákonem předepsaných podmínek; jejich ústavní stížnost byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 26. dubna 2000