ECLI:CZ:US:2000:3.US.54.2000
sp. zn. III. ÚS 54/2000
Usnesení
III. ÚS 54/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 15. února 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti RNDr. J. P., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 1999, č. j. 38 Ca 721/98-20, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 1999, č. j. 38 Ca 721/98-20, když vyslovila přesvědčení, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejího základního práva, zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí o povinnosti platit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění z příjmu dosahovaného ze znalecké činnosti, stejně tak jako zamítnutí žaloby soudem, označila za nesprávné s ohledem na zák. č. 550/1991 Sb., ve znění zák. č. 48/1997 Sb., když žádný z nich jednoznačně nestanoví, že plátcem pojistného jsou znalci a tlumočníci.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 38 Ca 721/98-20, ze dne 2. listopadu 1999, bylo spolehlivě zjištěno, že se označený soud vypořádal s námitkami obsaženými v žalobě, směřující proti Rozhodčímu orgánu Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR č. j. ZP-311/07-97-RO, který zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr č. 100/97 s povinností uhradit dlužné pojistné za rok 1996 v částce 435,- Kč. Jmenovaný soud nepochybil při výkladu a aplikaci zák. č. 550/1991 Sb. a zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozsudek odůvodnil obsáhle a přiléhavě.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2000