ECLI:CZ:US:2000:3.US.551.99
sp. zn. III. ÚS 551/99
Usnesení
III. ÚS 551/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti O. R., zastoupeného Doc. Dr. J. U. CSc., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 1999, sp. zn. 8 To 85/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 1999, sp. zn. 8 To 85/99, s tím, že zamítnutím jeho odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně se cítí dotčen na svých právech - v právu na soudní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod a v právu na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem, jak je zakotveno v čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh trestního řízení, zejména pak na výsledky dokazování, které považuje za nepřesvědčivé a závěr soudu pak za nespravedlivý.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku a na to, že navrhovatel pro své námitky, týkající se údajného nespravedlivého řízení, případně vedeného zaujatým či nikoliv nezávislým soudem, nepředložil žádný důkaz. O tom, že odvolací soud případu věnoval náležitou a nestrannou pozornost svědčí mimo jiné i to, že na základě odvolání došlo k podstatné změně rozsudku soudu I. stupně ve prospěch stěžovatele. Z uvedených důvodů navrhl, aby byla stížnost odmítnuta.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 19/98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 1999, sp. zn. 8 To 85/99, zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Průběh trestního řízení před soudy obou stupňů nevzbuzuje pochybnost o nezávislosti či nestrannosti soudců, konečně ani navrhovatel neuvedl nic konkrétního, co by takovou pochybnost vzbuzovat mohlo. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami obžalovaného, včetně námitky, vztahující se k hodnocení důkazů, jeho odůvodnění je vyčerpávající a lze tedy na ně navrhovatele odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2000