ECLI:CZ:US:2000:3.US.57.2000
sp. zn. III. ÚS 57/2000
Usnesení
III. ÚS 57/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 25. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. Z., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. prosince 1999, sp. zn. 8 To 75/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. prosince 1999, sp. zn. 8 To 75/99, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, zaručených v čl. 6 Úmluvy o lidských právech, jakož i v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh vyšetřování, které považuje za nezákonné, i soudního řízení, při němž, podle jeho přesvědčení, k nerovnosti procesního postavení došlo tím, že okresní státní zástupce podal obžalobu a že soudy trpěly, aby státní zástupci předstupovali v talárech, přičemž stěžovatel stál před soudem v prostém občanském obleku. Tato nerovnost měla největší dopad v řízení před soudem I. stupně, kde o hodnocení důkazů rozhodují laičtí přísedící. Pokud jde o porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, uvedl, že pro porušení tohoto práva nemá přímé důkazy, když mu není znám zákon a jeho aplikace, upravující příslušnost konkrétního soudce pro jeho trestní stíhání. V doplnění ústavní stížnosti je pak poukazováno na trestní oznámení stěžovatele na neznámého pachatele, jenž měl z trestního spisu, vedeného proti stěžovateli, odstranit určitý dokument a tím ovlivnit trestní řízení. Stěžovatel dále předkládá usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování západočeského kraje Plzeň ze dne 15. února 2000, ČVS: KVZC 54/2000, o odložení uvedeného trestního oznámení a usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 28. března 2000, sp. zn.
1 Zn 80/2000, jímž byla stížnost proti odložení trestního oznámení zamítnuta.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém písemném vyjádření ze dne 17. února 2000 poukázal na obsah odůvodnění rozsudku ze dne 1. prosince 1999, na obsah čl. 36 odst. l, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod a vyslovil přesvědčení, že k porušení práv v těchto článcích zakotvených nedošlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. l písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 1 T 71/95 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. prosince 1999, sp. zn. 8 To 75/99, zásah do práv stěžovatele, kterých se v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl. Pokud jde o průběh trestního řízení, rozsah dokazování a hodnocení důkazů, orgány činné v trestním řízení konaly v souladu s §2 trestního zákona, v podání obžaloby dle ustanovení §176 trestního řádu a ve skutečnosti, že státní zástupce vystupoval v řízení před soudem v úředním oděvu, nelze spatřovat porušení rovnosti v postavení účastníků. Na základě vyžádaného a předloženého rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni pro rok 1999 nutno konstatovat, že k porušení práva vyplývajícího z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nedošlo, a pokud stěžovatel pochyboval o správnosti obsazení senátu před soudem I. stupně, pak tuto pochybnost měl uplatnit v odvolacím řízení. Krajský soud v Plzni se v obsáhlém a přiléhavém odůvodnění rozsudku ze dne 1. prosince 1999 se všemi námitkami stěžovatele, uvedenými v odvolání, vypořádal.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování západočeského kraje Plzeň ze dne 15. února 2000, ČVS: KVZC 54/2000, ve znění usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, stěžovatelem navrhováno nebylo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2000