ECLI:CZ:US:2000:3.US.570.2000
sp. zn. III. ÚS 570/2000
Usnesení
III. ÚS 570/2000
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr.Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti I. A., zastoupeného JUDr. V. D., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. 9 To 312/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. 9 To 312/2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím i řízením, které mu předcházelo, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, na spravedlivý proces i jeho právo na obhajobu. Uvedl, že soud vycházel pouze z výpovědi poškozeného a nepřihlížel k výpovědím svědků o důvodech vzniku rvačky, nevypořádal se také s námitkami obhajoby, uplatněnými v odvolání, neobjasnil spolehlivě skutečnosti, týkající se identifikace zbraně. Tím, že odvolací soud nezrušil rozsudek soudu I. stupně, i když shledal jeho pochybení, přesáhl své procesní pravomoci a zkrátil tak práva obhajoby. Proto se cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 24/2000 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. 9 To 312/2000, zásah do práv, jichž se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Soud II. stupně se vypořádal s odvolacími námitkami v plném rozsahu a při přezkoumání rozsudku soudu I. stupně jednal v souladu s §254 odst. 1 trestního řádu. V přiléhavém a vyčerpávajícím odůvodnění pak objasnil, jaké závěry Obvodního soudu pro Prahu 5 považuje za správné a dostačující k rozhodnutí o zamítnutí odvolání a tedy ke konstatování, že rozsudek soudu je správný i přes zjištění jeho pochybení při provádění některých důkazů. K hodnocení důkazů bylo přistupováno v souladu s §2 odst. 6 trestního řádu a je třeba uvést, že Ústavní soud, který není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy, není oprávněn také " hodnotit" hodnocení důkazů těchto soudů, pokud bylo v souladu s citovaným ustanovením, tj. s §2 odst. 6 trestního řádu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2000