ECLI:CZ:US:2000:3.US.572.2000
sp. zn. III. ÚS 572/2000
Usnesení
III. ÚS 572/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného H. D., advokátkou, proti průtahům Krajského soudu v Hradci Králové, mimo ústní jednání dne 22. 11. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], domáhá se stěžovatel ve své pravomocně skončené trestní věci vedené Krajským soudem v Hradci Králové (3 T 92/96) toho, aby Ústavní soud jmenovanému obecnému soudu (nálezem) uložil "jednat a rozhodnout ve věci návrhu ze dne 18. 4. 2000 na obnovu řízení", neboť, jak tvrdí, "prodlevy v řízení představují porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu v intencích čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Návrh na zahájení řízení o obnově pravomocně skončeného trestního řízení podal stěžovatel podle odůvodnění ústavní stížnosti dne 18. dubna 2000 a tvrzení o porušení svého ústavně zaručeného práva výslovně opřel o ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pro jehož aplikaci (pro porušení procesních práv v něm uvedených) však nejsou očividně splněny podmínky (stěžovatel netvrdí, že by obecný soud odmítl podaný návrh projednat, případně že by jej projednával způsobem ústavně nesouladným), takže "prodlevy", jimiž svou ústavní stížnost podkládá, by bylo posoudit z hlediska znaků zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 al. 1 Listiny základních práv a svobod).
Protože však stěžovatel ani netvrdí, že by se byl před podáním ústavní stížnosti (současně) pokusil dosíci stran vytýkaných "prodlev" nápravy před obecnými soudy
(§6 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §26 a násl. zák. č.
436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nato dovodil, že z hlediska zákonných podmínek přípustnosti ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tím založil její nepřípustnost (§75 odst. 1 zákona).
O nepřípustné ústavní stížnosti, stran níž, pro absenci dalších podmínek, nebylo zapotřebí zkoumat případnou přípustnost výjimky [§75 odst. 2 písm. a), b) zákona], bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 22. listopadu 2000