ECLI:CZ:US:2000:3.US.594.2000
sp. zn. III. ÚS 594/2000
Usnesení
III. ÚS 594/2000
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti I. P., zastoupené JUDr. E. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. července 2000, sp. zn. 15 Co 214/2000, a Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. ledna 2000, sp. zn. 13 P 184/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která podala ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. ledna 2000, sp. zn. 13 P 184/98, a Krajského soudu v Plzni ze dne
12. července 2000, sp. zn. 15 Co 214/2000, odůvodnila návrh tím, že podle jejího přesvědčení obecné soudy rozhodnutím o rozsahu vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, svěřeným do výchovy otci, porušily její práva zaručená čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na svou současnou situaci, na vyživovací povinnost, která jí vznikla po narození dítěte, na výši příjmů a nezbytných nákladů a uvedla, že výživné stanovené soudem není schopna platit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 214/2000 nutno konstatovat, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o výši výživného pro nezletilé děti, výrok, kterým je potvrdil, obsáhle a přiléhavě odůvodnil. Nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a rozhodnutí dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, při hodnocení důkazů vycházely z obsahu §132 občanského soudního řádu, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2000