ECLI:CZ:US:2000:3.US.602.2000
sp. zn. III. ÚS 602/2000
Usnesení
III. ÚS 602/2000
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. K., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. srpna 2000, sp. zn. 15 Co 519/2000, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 5 C 151/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po odstranění formálních vad (§30 odst. 1 zákona) k výzvě Ústavního soudu ve shodě se zákonem [§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů, totiž pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. srpna 2000 (15 Co 519/2000) a spolu s ním též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 27. ledna 2000 (5 C 151/97-81) a tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily v jeho občanskoprávní věci jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a také čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecné soudy zavázaly stěžovatele (ve prospěch Českého rybářství, spol. s r. o., jako žalobce) k zaplacení částky 879.766,20 Kč s příslušenstvím, aniž by pro takový rozsudečný výrok byly "splněny zákonné předpoklady". Protože "povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích", a protože vpředu označená rozhodnutí posléze citovanému ústavnímu předpisu protiřečí, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů (viz vpředu) svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obecné soudy zavázaly stěžovatele k peněžitému plnění ve prospěch žalobce na základě zjištění, že mezi ním a žalobcem v červnu 1995 byla uzavřena smlouva o dílo (přístavba truhlářské dílny) za sjednanou cenu 2,805.262,- Kč a že v únoru 1996 byla stavba pro překážku na straně stěžovatele (nedostatek financí) přerušena za stavu, kdy hodnota do té doby provedených prací dosáhla zažalované výše (879.766,20 Kč), což podle zjištění obecných soudů stěžovatel sice uznal, nicméně její úhradu neprovedl; skutková zjištění, z nichž obecné soudy vycházely, jsou podložena řádně provedenými důkazy, a jsou - spolu s právními závěry, které z nich, též s přihlédnutím k obraně stěžovatele, obecné soudy vyvodily - dostatečně a způsobem zákonem vyžadovaným vyloženy v odůvodnění jejich rozhodnutí (§157 odst. 2 o. s. ř.), a proto jim z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/993 Sb.) nelze nic vytknout.
Za naznačeného stavu výtky stěžovatele vůči obecným soudům jsou bezdůvodné, zejména jestliže - jak konstatoval odvolací soud - stěžovatel v opravném řízení (obdobně jako odůvodnění ústavní stížnosti) "účelově pominul, že základem právního vztahu i řešení sporu z něho vzešlého jsou smluvní ujednání" mezi ním a žalobcem. Odhlédnuto od toho, že z hlediska ústavněprávních aspektů stěžovatel své tvrzení o porušení již dříve zmíněných práv nikterak neodůvodnil, jeho tvrzení, že postupem obecných soudů "bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem ochrany jeho práva u nezávislého a nestranného soudu" je ve světle rozsahu dokazování provedeného obecnými soudy a za podrobného rozvedení rozhodovacích důvodů nedůvodné. Neúspěch ve sporu (v řízení před obecnými soudy) sám
o sobě porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu založit nemůže, a protože nic nenasvědčuje tomu, že by byl stěžovatel ve své obraně, s níž se obecné soudy dostatečným způsobem vypořádaly, jakkoli omezen, bylo třeba jeho (neodůvodněné) tvrzení stran porušení tohoto práva odmítnout.
Obdobně je tomu i co do porušení práva plynoucího z čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; k peněžitému plnění byl stěžovatel zavázán v řádně provedeném soudním řízení a plnění samo, jak ostatně zřetelně plyne z odůvodnění obou soudních rozhodnutí, je podloženo jak sjednaným smluvním vztahem, tak příslušnými ustanoveními zákona; ostatně obrana stěžovatele, že dílo nebylo dokončeno a jemu řádně předáno, a další námitky s tímto základním tvrzením spojené, mají povahu námitek směřujících proti věcné správnosti či legalitě jím napadených rozhodnutí, které se však - jak Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) - z přezkumu Ústavním soudem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti zásadně vymykají.
Pro důvody takto rozvedené byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 14. prosince 2000