ECLI:CZ:US:2000:3.US.616.99
sp. zn. III. ÚS 616/99
Usnesení
III. ÚS 616/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sdružení akcionářů Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., a Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu, a. s., zastoupených JUDr. D. M., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999, sp. zn. 7 Cmo 656/99, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31. března 1999, sp. zn. 30 Cm 412/98, mimo ústní jednání dne 13. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999 (7 Cmo 656/99-71), jímž bylo odmítnuto její dovolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31. března 1999 (30 Cm 412/98-31) a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo představující "především princip řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky". V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatelka vede rozsáhlou skutkovou a právní polemiku se závěry obecných soudů, aniž jakkoliv blíže rozvádí svou ústavněprávní argumentaci.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát
v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Ústavní stížnost je podána Sdružením akcionářů Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., a Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu, a. s., kteréžto sdružení vystupovalo v řízení před obecnými soudy jako vedlejší účastník na straně žalovaného Českého národního investičního majetkového fondu, a. s., v likvidaci,
IČO: 47285834, v řízení, jehož předmětem bylo rozhodnutí soudu (Krajského obchodního soudu v Praze) o zrušení žalovaného (Českého národního investičního majetkového fondu,
a. s.) a dále o jmenování likvidátora a určení výše jeho odměny. V této části řízení před obecnými soudy vystupovala stěžovatelka na straně žalovaného jako vedlejší účastník (§93 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání nepodal, resp. podal je pouze zčásti a v průběhu odvolacího řízení je vzal zpět. O takto podaném opravném prostředku žalovaného rozhodl odvolací Vrchní soud v Praze usnesením, jímž odvolací řízení zastavil (§207 odst. 2 o. s. ř.) a vzhledem k procesnímu úkonu účastníka řízení na straně žalovaného rozhodl odmítavým výrokem o odvolání vedlejšího účastníka, tedy stěžovatelky.
Ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu (označeného shora), eventuelně proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000 (32 Cdo 2917/99-105), byla oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před těmito soudy, za podmínek stanovených zákonem (§27, §30, §34, §72, §75 zákona). Stěžovatelka, jako vedlejší účastník v řízení před obecným soudem, nemohla nabýt postavení účastníka v odvolacím řízení, popřípadě v řízení o dovolání před Nejvyšším soudem ČR, neboť vedlejší účastník může v souladu s ust. §93 odst. 3 o. s. ř. činit úkony toliko v tom rozsahu, které podporují samotného účastníka řízení. Nelze proto dovodit, že by vedlejšímu účastníkovi bylo svěřeno samotné právo opravných prostředků.
Za naznačené situace stěžovatelka nebyla účastníkem opravného řízení před obecnými soudy, a není proto aktivně legitimována k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 1 zákona).
Ústavní stížnost tedy podala stěžovatelka, která nebyla účastníkem řízení před obecnými soudy a o takovéto ústavní stížnosti nelze než rozhodnout odmítavým výrokem
[§43 odst. 1 písm. c) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2000