ECLI:CZ:US:2000:3.US.627.99
sp. zn. III. ÚS 627/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V.J., advokátem, když návrh směřuje proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 7 To 506/99, ze dne 9. září 1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 1 T 60/97, ze dne 12. srpna 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
V návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR (označeném jako stížnost) navrhovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 7 To 506/99, ze dne 9. 9. 1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 1 T 60/97, ze dne 12. 8. 1999 s tím, že postupem uvedených obecných soudů vyjádřeným v označených rozhodnutích bylo porušeno jeho ústavní právo zaručené mu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) vyjádřené slovy "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci".
Ústavní soud ČR si vyžádal příslušný spis Okresního soudu Plzeň-jih (sp. zn. 1 T 60/97) a z něj především zjistil, že uvedený soud usnesením ze dne 12. 8. 1999, č.j. 1 T 60/97-593, vyslovil podle §222 odst. 1 trestního řádu (dále tr.ř.), že je místně příslušný k projednání obžaloby (vedené proti navrhovateli) ze dne 30. 9. 1997, č.j. Zt 653/96-36 vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 T 60/97. Poukázal na závěry Krajského soudu v Plzni, vyjádřené již v usnesení, č.j. 8 To 111/98-527, ze dne 23. 2. 1998 s tím, že v projednávané trestní věci navrhovatele jde o distanční delikt, a protože obžaloba byla vůči navrhovateli podána k Okresnímu soudu Plzeň-jih, je k projednání označené věci příslušným tento soud (§22 tr.ř.). Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, ve které namítal, že jednání pro které je trestně stíhán měl spáchat výlučně v Plzni a má tedy za to, že místně příslušným k projednání předmětné obžaloby je tak pouze Okresní soud Plzeň-město.
O podané stížnosti rozhodoval Krajský soud v Plzni, který ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr.ř. již shora citovaným usnesením zamítl. V důvodech uvedl, že se otázkou místní příslušnosti v projednávané věci zabýval opakovaně, nemá co by na svém právním názoru v tomto směru měnil, zejména za stavu kdy nedošlo k jakýmkoliv změnám. V předchozích svých rozhodnutích (zejména usnesení ze dne 13. 10. 1997, č.j. 8 To 594/97-505, které se týká rozhodnutí o místní příslušnosti ve shora označené věci navrhovatele) uvedl, že dle ust. §22 tr.ř. podle něhož je dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. V dalším svém rozhodnutí, č.j. 8 To 111/98-527, ze dne 23. 2. 1998, potom dospěl k závěru, že i skutkově je nepochybné, že navrhovatel se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu dopouštěl i na okrese Plzeň-jih a jednání popsané v obžalobě tak i nadále považuje za distanční delikt, a proto dospěl k závěru, že s ohledem na již citované ust. §22 tr.ř. je příslušný k projednání věci Okresní soud Plzeň-jih.
Proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni potom svým návrhem k Ústavnímu soudu brojí navrhovatel a v jeho rámci opakuje své námitky, které uplatnil již v řízení před soudy obecnými. Jejich jádrem je tvrzení, že jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu se dopustil výlučně v Plzni, a proto k projednání jeho trestní věci je místně příslušným Okresní soud Plzeň-město, a to s poukazem na ust. §18 tr.ř. V užitém postupu obecných soudů pak spatřuje porušení svého základního práva daného mu čl. 38 odst. 1 Listiny, tedy, že "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci." Navrhl, aby obě napadená rozhodnutí z uvedeného důvodu Ústavní soud zrušil.
Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil Krajský soud v Plzni, který především odkázal na obsah svého rozhodnutí napadeného navrhovatelem s tím, že nepovažuje za vhodné, aby soudci odvolacího soudu polemikou s ústavní stížností jakkoli doplňovali odůvodnění pravomocného rozhodnutí. Předseda senátu 8 To Krajského soudu v Plzni, který ve věci rozhodoval dále poukázal i na předchozí rozhodnutí senátu (sp. zn. 8 To 594/97, ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. 8 To 111/98, ze dne 23. 2. 1998), ve kterých se zabýval otázkou místní příslušnosti. Zdůraznil, že v těchto rozhodnutích rovněž konstatoval, že místní příslušnost k projednání trestní věci navrhovatele je založena u více okresních soudů a takto je tedy na místě respektovat ust. §22 tr.ř., podle něhož se koná řízení u tohoto soudu, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Podaný návrh (ústavní stížnost) tak nepovažuje za důvodnou.
Vycházeje z uvedeného spisového materiálu, obsahu samotného návrhu a tvrzení v něm uvedených i vyjádření Krajského soudu v Plzni, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný především z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního do jurisdikční činnosti soudů obecných takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti v projednávané věci postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 1 T 60/97, zřetelně vyplývá a je také prokázáno, že se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu měl dopouštět (byť značnou část žalovaného jednání měl spáchat v obvodu Okresního soudu Plzeň-město) i na území Okresního soudu Plzeň-jih (tak zejména prokázána distribuce Plzeňského deníku, ve kterém navrhovatel inzeroval a měl se tak dopouštět žalované trestné činnosti). Za daného a spolehlivě zjištěného skutkového stavu nelze než souhlasně se závěrem obecných soudů uvést, že při trestných činech, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení společenské hodnoty či zájmu chráněnému trestním zákonem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele, jde o již zmíněný distanční delikt a obě místa jsou místem spáchání činu. Podle §22 tr.ř. je-li tak příslušno i několik soudů, koná řízení ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Tak se stalo i v projednávané věci, a to v souladu s již citovaným ustanovení příslušného procesního předpisu (trestním řádem). Nelze než uzavřít, že uvedený postup odpovídá i ústavněprávním hlediskům s tím, že právo na soudní ochranu resp. spravedlivý proces namítané navrhovatelem zasaženo ani z hlediska čl. 38 odst. 1 Listiny nebylo.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2000
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu