ECLI:CZ:US:2000:3.US.90.2000
sp. zn. III. ÚS 90/2000
Usnesení
III. ÚS 90/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. B., zastoupeného JUDr. J. M., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR, Správy východočeského kraje v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000, Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. prosince 1999, krajského státního zastupitelství ze dne 15. července 1999, sp. zn. KZn 284/99, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Semilech sp. zn. Zt 105/98, ze dne 2. listopadu 1998, a Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Semilech, ČVS: OVV-561/98, ze dne 14. října 1998, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení jimi byl porušen zákon. Uvedl, že trestní řízení proti jeho osobě není dosud pravomocně skončeno a poukázal na postup vyšetřování, který považuje za nesprávný, stejně jako uložení pokuty ve výši 2.000,- Kč.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva zákon poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu bylo zjištěno, že ústavní stížnost, směřující mj. proti rozhodnutí PČR, Správy východočeského kraje v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. prosince 1999 neobsahovala označená rozhodnutí. Kromě tohoto nedostatku v náležitostech návrhu (§72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), také plná moc ze dne 10. února 2000, k ústavní stížnosti připojená, nebyla v souladu s §31 odst. 1 citovaného zákona. Proto byl navrhovatel vyzván 6. března 2000 k odstranění vad návrhu ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, přičemž byl také poučen o důvodech jeho odmítnutí, neučiní-li tak ve stanovené lhůtě.
I když Ústavní soud obdržel dne 10. března 2000 novou plnou moc, která byla navrhovatelem udělena advokátce JUDr. J. M. ve věci ústavní stížnosti, návrh nebyl doplněn scházejícími listinami a vady návrhu tak ve lhůtě odstraněny nebyly.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž byl návrh odmítnut pro neodstranění jeho vad, nezabýval se Ústavní soud již tím, zda byl podán proti napadeným rozhodnutím ve lhůtě k tomu stanovené, případně zda byl přípustný či nikoliv [§72 odst. 1, písm. a) a odst. 2, §75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2000