ECLI:CZ:US:2000:3.US.98.2000
sp. zn. III. ÚS 98/2000
Usnesení
III. ÚS 98/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Komunistické strany Čech a Moravy, zastoupeného JUDr. Č. K., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 26 Co 30/99, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. března 1998, sp. zn. 4 C 121/93, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti označených rozsudků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností domáhala se stěžovatelka jednak zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 1999 (26 Co 30/99-187), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. března 1998 (4 C 121/93-159), jednak i zrušení tohoto rozsudku, jímž byla stěžovatelka (v původním řízení jako žalovaná) zavázána vydat České republice věci movité, v rozsudku specifikované; tvrdili, že obecné soudy obou stupňů porušily čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod, když jí uložily povinnost vydat na základě zákona č. 496/1990 Sb. České republice movité věci popsané v rozsudku. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dále uvedla, že napadené rozsudky se opírají o zákon 496/1990 Sb., který však není ústavním zákonem, podle něhož došlo ke dni 1. 1. 1991 k odnětí majetkových práv KSČM, KSS-SDL a KSČ ve prospěch státu, když podle zákona (§1 odst. 1, 3) je takový názor obecného soudu neopodstatněný. Další část ústavní stížnosti má charakter rozsáhlé polemiky se závěry obecných soudů.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu samotné ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění jí napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (označeného shora) je patrno, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky nedošlo. Krajský soud v Hradci Králové se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky a své rozhodnutí vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnil a rozvedl, proč nebylo odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vyhověno a na základě jakého právního názoru a výkladu zákona bylo rozhodnuto. V této souvislosti ostatně nelze přehlédnout, že o skutkově obdobné ústavní stížnosti Ústavní soud již dříve rozhodl odmítavým výrokem (usnesení I. ÚS 387/97 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 11., vydání 1., usn. č. 44, Praha 1998) a že ve svém rozhodnutí (jeho odůvodnění) se vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami, které jsou zcela totožné s námitkami rozvedenými v této ústavní stížnosti; pro odůvodnění tohoto rozhodnutí proto zcela postačí stěžovatelku na dříve vydané rozhodnutí odkázat, aniž by se jevila potřeba k důvodům dříve vyloženým cokoli dodávat.
Odmítavý výrok stran ústavní stížnosti je současně důvodem, pro který nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů.
Pro důvody takto rozvedené byl návrh shledán jako zjevně neopodstatněný a jako takový byl odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. září 2000