ECLI:CZ:US:2000:4.US.107.2000
sp. zn. IV. ÚS 107/2000
Usnesení
IV. ÚS 107/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 1998, čj. 21 Co 57/98-45, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 1999, čj. 33 Cdo 732/99-59, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §47 odst. 2 poslední věta o. s. ř., §168 odst. 2 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř., dvou posledních částí věty za první čárkou bodu 16 přílohy č. 5 Poštovního řádu, §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, podané včas, pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že povinné zastoupení advokátem je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, i na svém tvrzení, že má vysokoškolské právnické vzdělání. Vytýká obecným soudům, že se dostatečně nezabývaly aspekty doručení zásilky a ze všech, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených usnesení, jakož i výše uvedených právních předpisů.
Z obsahu spisu 16 C 89/96 Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 1997, čj. 16 C 89/96-38, a to pro jeho opožděnost. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že dovolací řízení zastavil, když sice konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., nicméně nezbylo mu, než podle §104 odst. 2, §241 odst. 1 a §243c o. s. ř. řízení zastavit pro neodstranění podmínky povinného zastoupení.
Otázkou vzdělání získaného studiem na vysoké škole Sboru národní bezpečnosti (v projednávané věci oboru právně bezpečnostního) se zabýval Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/95 uveřejněném pod č. 48 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, roč. 1995 - II. díl, v němž jednoznačně konstatoval, že studium na uvedené vysoké škole nemůže nahradit právnické vzdělání na právnické fakultě. Za tohoto stavu věci je tedy již z tohoto důvodu ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť konstatovaným nálezem Ústavního soudu je tento soud i v projednávané věci při posuzování uvedené otázky vázán, stejně jako zjevně neopodstatněný je proto i návrh na zrušení aplikovaného ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. Pokud pak jde o návrh na zrušení dalších, shora uvedených právních předpisů, jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť zde nejsou splněny podmínky ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jinými slovy, tyto další právní předpisy nebyly v napadeném usnesení Nejvyššího soudu vůbec aplikovány, zatímco, pokud jde o napadené usnesení Městského soudu v Praze doručené stěžovateli dne 26. 11. 1998, je v tomto bodu ústavní stížnost z hlediska lhůty uvedené v §72 odst. 2 citovaného zákona podávána zjevně opožděně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout a současně podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), b) odmítnout i návrh na zrušení právních předpisů.
Protože stěžovatel v ústavní stížnosti a návrhu napadá i ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/199 Sb. a má za to, že Ústavní soud by v této věci měl jednat, aniž by byl zastoupen advokátem, postrádalo by podle názoru Ústavního soudu funkci a význam vyzývat jej v tomto směru k odstranění vad řízení, jež by ani při jeho zastoupení advokátem stejně nemohlo skončit jiným rozhodnutím.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. března 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu