ECLI:CZ:US:2000:4.US.201.2000
sp. zn. IV. ÚS 201/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Kláštera Kongregace sester sv. Františka od blahoslavené Panny Marie ustavičné pomoci, zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 13 Co 300/99 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 1999, č.j. 17 C 109/94-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 30. 3. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 13 Co 300/99 a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 1999, č.j. 17 C 109/94-89, neboť je přesvědčen, že cit. rozhodnutími došlo k porušení jeho základních práv a svobod zakotvených v čl. 1 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatel vytvořil stav, kdy může využít tzv. podmíněně přípustné dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. Z podané stížnosti vyplývá, že dovolání podáno bylo. I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá navrhovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.
Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelky, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13.4. 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj