ECLI:CZ:US:2000:4.US.213.98
sp. zn. IV. ÚS 213/98
Usnesení
IV. ÚS 213/98
Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) ing. I.L., 2) V.N., obou zastoupených JUDr. M.K., proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 1997, čj. 6 C 389/93-9, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 1998, čj. 17 Co 58/98-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že těmito rozhodnutími byli poškozeni na svých ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zastavením řízení jim bylo znemožněno domáhat se svého práva z titulu restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 6 C 389/93 Okresního soudu ve Znojmě Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným usnesením Okresního soudu ve Znojmě bylo zastaveno řízení o jejich návrhu s odůvodněním, že oba žalovaní před podáním návrhu zemřeli a že pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nelze ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. v něm pokračovat. K odvolání stěžovatelů proti uvedenému rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když poukázal na to, že stěžovateli naznačovaný postup podle ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř. nelze v daném případě akceptovat. K dovolání stěžovatelů rozhodoval ve věci i Nejvyšší soud ČR, jenž usnesením ze dne 30. 8. 2000, čj. 20 Cdo 950/98-39, toto dovolání odmítl. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení poukázal na konstantní judikaturu a dovodil, že stěžovatelům nic nebránilo, aby žalobu podali proti neznámým dědicům zemřelých.
Ústavní soud rozhodoval v obdobných věcech již pod sp. zn. IV. ÚS 192/98, I. ÚS 205/98, kdy ve svém odmítavém usnesení v podstatě dovodil, že i v restitučních sporech jsou obecné soudy vázány návrhem, a směřuje-li tento proti neexistující, již zemřelé, fyzické osobě, jde zpravidla o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, představující důvod pro jeho zastavení. Pokud jde o tento již vyslovený názor, nemá Ústavní soud ani v projednávané věci důvod jej měnit a pro stručnost poukazuje na obsáhlé odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR, které považuje za zcela logické a přesvědčivé.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu