ECLI:CZ:US:2000:4.US.227.2000
sp. zn. IV. ÚS 227/2000
Usnesení
IV. ÚS 227/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného A. P., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 49/95 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2000 stěžovatel brojí proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a tvrdí, že v řízení o jeho návrhu dochází k porušování čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že okresní soud má všechny potřebné důkazy k dispozici a nic mu nebrání, aby ve věci jednal a rozhodl. Nečinnost okresního soudu stěžovatel posuzuje od okamžiku podání žaloby až do současné doby i když připouští, že v mezidobí soud prokazatelně určité úkony činil. Přestože stěžovatel další podrobnosti neuvádí a předpokládá, že Ústavní soud si vyžádá příslušný spis a učiní si úsudek o činnosti obecného soudu sám, cítí se být postupem obecného soudu dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a navrhuje, aby nálezem Ústavního soudu bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou uloženo nepokračovat v průtazích a ve věci shora označené neprodleně jednat.
Ze spisu sp. zn. 10 C 49/95 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě podané dne 13. 1. 1995 bylo nařízeno sedm jednání, poté na návrh stěžovatele soud připustil změnu žalobního petitu, s níž souviselo rozhodování u odvolacího soudu v listopadu 1996. V průběhu roku 1997 okresní soud činil další úkony a nařídil tři jednání. V průběhu roku 1998 a začátkem roku 1999 zřejmě došlo ze strany stěžovatele k jistým aktivitám, mimo jiné i ke stížnostem na vedení krajského soudu, které ve svém důsledku vedly v květnu 1999 k vyloučení soudce, který věc dosud projednával a rozhodoval, a to na jeho vlastní návrh. V průběhu roku 1999 bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření a v únoru 2000 okresní soud činil úkony, kterými shromažďoval další listinné podklady k rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal postup Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 49/95 z hlediska tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích vyjádřil, že je věcí státu, aby organizoval soudnictví tak, aby principy zakotvené v Listině byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nešly k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2 č. 42, sv. 6 č. 116), tj. bez zbytečných průtahů, o které půjde zpravidla tehdy, vzniknou-li špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný pracovník soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně (tamtéž sv. 9 č. 151). Žádnou z uvedených skutečností však stěžovatel ve své ústavní stížnosti konkrétně neuvedl a omezil se pouze na obecné konstatování, že ze strany okresního soudu se jedná o průtahy.
Dobu projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů nelze vyjádřit numericky, neboť přiměřenost doby řízení je podmíněna objektivně, charakterem projednávané věci. Délka řízení tak může signalizovat nejen zbytečné průtahy v řízení, ale také složitost věci, jakož i vliv chování stěžovatele. Pod tímto zorným úhlem, jakož i s ohledem na skutečnost, že jediným důvodem pro předložení věci Ústavnímu soudu bylo stěžovatelovo zcela obecné tvrzení o průtazích, Ústavní soud neshledal stěžovatelovo tvrzení o nečinnosti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou odůvodněným, co má za následek i neopodstatněnost tvrzení o zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Jakkoli lze mít jisté výhrady k prodlevám v řízení, zejména v průběhu roku 1998 a ve druhé polovině roku 1999, vzhledem ke všem okolnostem případu v současné době nic nenasvědčuje existenci zbytečných průtahů takové míry a charakteru, že by odůvodňovaly zásah Ústavního soudu.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. června 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu