ECLI:CZ:US:2000:4.US.238.2000
sp. zn. IV. ÚS 238/2000
Usnesení
IV. ÚS 238/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. S., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 11. 2. 2000, čj. 44/601/40204, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podáním, které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Opavě, kterým mu, z důvodu nesplnění podmínky nástupu do zaměstnání v trvání alespoň šesti měsíců po uplynutí podpůrčí doby v předchozí evidenci uchazeče o zaměstnání, nebyl přiznán nárok na hmotné zabezpečení. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem ustanovení §64 zákoníku práce, podaným v dané věci Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, dle kterého neplatnost výpovědi může vyslovit pouze soud. Podle jeho názoru uvedené ustanovení zákoníku práce umožňuje, aby neplatnost výpovědi byla dobrovolně " uznána zaměstnavatelem".
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §244 a násl. o.s.ř. jsou rozhodnutí orgánů státní správy přezkoumatelná ve správním soudnictví s výjimkami uvedenými v ustanovení §248 o.s.ř. Podle odst. 3 tohoto ustanovení jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A. Ústavní stížností napadené rozhodnutí, kterým nebyl stěžovateli přiznán nárok na hmotné zabezpečení dle zákona č. 1/1991 Sb.,o zaměstnanosti, nespadá mezi rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A o.s.ř. Stěžovatel proto měl možnost domáhat se ochrany svých práv u soudu žalobou podanou podle hlavy druhé části páté o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel tak neučinil a nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout z důvodu její nepřípustnosti, aniž by byl stěžovatel dále soudem vyzýván k odstranění formálních vad svého podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj